U alb si dovolím trošku delší předmluvu. Když jsem si někdy v půlce prosince řekl, že bych mohl tyhle rekapitulační žebříčky dát dohromady, zkusil jsem si cvičně z hlavy vzpomenout na dnb alba, která mi v roce 2022 utkvěla v hlavě…dal jsem dohromady seznam asi 20 desek a říkal jsem si, že bude možná trochu problém „uvařit“ z toho žebříček 22 těch nejlepších.
Každopádně jsem si dal tu práci a udělal si menší research, ze kterého mi ve finále vypadlo celkem 64! drum & bassových alb vydaných v roce 2022…a ono jich pravděpodobně bude ještě o něco víc, ale co už, šel jsem jen po těch stěžejních. No, a všech těhle 64 alb jsem poctivě v horizontu zhruba 3 týdnů poslechl. Od začátku do konce. Dalo to zabrat. Ale ve finále jsem rád, že jsem to udělal, protože jsem díky tomu zjistil, že album jako médium rozhodně ještě neumřelo. Že skvělé dnb desky pořád vychází. A objevil jsem i pár jmen, která jsem doposud vnímal jen okrajově, teď ale vím, že si na ně musím dát větší pozor.
Ještě se sluší podotknout, že moje představa dobrého alba vychází z let poslouchání různorodé rockové hudby i netaneční elektroniky, tím pádem mi ke spokojenosti nestačí pár „banging“ singlů naředěných nijakou výplní. A tak by nemělo být překvapením, že za nejlepší dnb alba považuju ta, která zvládají překročit hranice žánru, ať už jakýmkoliv způsobem. Tak, teď už bez dalších zbytečných slov okolo, se na ně pojďme podívat.
22. noisia – closer [VISION]
Začínáme zostra, protože „Closer“ je rozlučkovým albem legendárního holandského tria Noisia. Po „Split The Atom“ a „Outer Edges“ se jim opět podařilo jít ještě dál a jak sami řekli, sice to nedotáhli až do konce, but they got CLOSER. Album samotné je plné tracků, které vydávali jako singly během posledních několika let, k tomu pár úplných novinek, najdeme tam taky dost collabů – ať už se jmény, která Noisii doprovází na jejich pouti roky, tak s úplnými „nováčky“. Black Sun Empire, Camo & Krooked, Dylan Brady, Former, Halogenix, IMANU, josh pan, Mefjus, Phace, Posij, Skrillex, The Upbeats nebo Two Fingers, ti všichni přispěli k velmi rozmanitému albu, na kterém není nouze o překvapivé momenty. Jako celek si album drží prvotřídní zvukovou kvalitu, na kterou jsme ostatně u všech jmenovaných zvyklí, je nápadité a obsahuje i několik tracků, které budou rezonovat s fanoušky i DJs ještě dlouho. Je ale nebývale dlouhé (20 tracků zabere téměř 80 minut), což může být pro někoho nevýhoda a místy opravdu připomíná spíš kompilaci singlů než soudržné album. I přesto si však své místo v tomhle žebříčku zaslouží, protože hudebně je prostě a jednoduše vynikající.
Oblíbený track: Skrillex, Noisia, Thys & Sleepnet – Horizon
21. workforce – set & setting [MUST MAKE MUSIC]
Workforce je tím, co nám zbylo po rozpadu skvělého britského producentského dua SpectraSoul. Po několika skvělých EPs (z nichž několik v roce 2020 zkompiloval do LP „Late Night Soundtrack“) loni debutoval na poli alb svým počinem „Set & Setting“. Jednotlivé tracky nesou silný Jackův rukopis, rozhodně se ale nejedná o album jednotvárné. V průběhu plynule střídá nálady i polohy, chvílemi je melancholické, chvílemi citlivé, chvíli zase ocelově chladné. Od zasněných melodických rollerů k techy stepperům, s vokály i bez, vše má na albu své pečlivě vybrané místo a jednotlivé dílky do sebe zapadají perfektně jako puzzle odhalující při poslechu celý obraz. Přesto je však nejsilnějším bodem celého alba pasáž zhruba v polovině, kdy ke slovu přicházejí nejemotivnější tracky, které i přes svůj melancholický nádech mají hřejivou atmosféru a dávají tak vzpomenout na jeho starší tvorbu.
Oblíbený track: Workforce – For What Sustains
20. current value – platinum scatter [YUKU MUSIC]
Current Value je moje guilty pleasure. A tohle album mě dál utvrzuje v obdivu k jeho schopnostem. Pokud by se dalo v rámci drum & bassu někdy mluvit o něčem jako o „contemporary art“, byla by to právě Timova tvorba. Album osciluje na pomezí drum & bassu a jiných žánrů elektronické hudby (hlavně techna), je hodně netradiční, plné experimentálních a hraničně šílených věcí, zejména s ohledem na jejich nečekanou progresi a netradiční rytmické struktury. Rytmická složka je pak kapitolou sama pro sebe, dost často totiž k ustanovení rytmu jednotlivých skladeb CV využívá různých ruchových samplů a posouvá tak album mimo veškeré zaběhnuté konvence. Celé je to poslechově velmi náročná záležitost, která je ale extrémně odměňující zejména pro posluchače, kteří rádi objevují každý drobný detail a touží po rozšíření vlastních obzorů mimo obvyklý dnb narativ.
Oblíbený track: Current Value – REVERENDOUS
19. exile – alive [ONYX RECORDINGS]
Trendy rybníček nabassovaných rollerů s příchutí reggae, junglu a jump upu našel své zastoupení v albu „Alive“ producenta, co si říká Exile, a hudbu vydává teprve zhruba od roku 2018. O to překvapivější je, jak komplexní album zvládl poskládat jako svůj debut. Zajímavostí je rozhodně i fakt, že žádný z tracků není výhradně jeho autorskou tvorbou – někde využívá pestrou škálu MCs a vokalistů, jinde si zas do studia přizval neméně rozmanitý výběr producentských hostů. I přesto album skvěle drží a funguje jako celek od začátku do konce. Je to zábavné, je to taneční, ale má to hloubku a dočkáme se i zadumanějších melancholických poloh. Pro mě osobně jedno z nejpříjemnějších překvapení loňského roku a vynikající debutové album od producenta, kterého si teď rozhodně budu všímat o dost víc. Perlička na závěr – pokud nepočítáme album, vydal během loňského roku Exile hned 14 dalších releasů.
Oblíbený track: Exile & DJ Hybrid – Be Mine
18. whytwo – ghost [BLU MAR TEN MUSIC]
Blu Mar Ten má neuvěřitelný čich na progresivní hudební tvůrce, minimálně co se týče spektra na pomezí hudby, která je hraničně melodickým drum & bassem a autonomickou elektronickou hudbou. Poté, co světu představil umělce jako Frederic Robinson, Kimyan Law nebo Akuratyde, tentokrát vydal debut skotského producenta Whytwo, nazvaný „Ghost“. Název je to odpovídající, hudba tohoto producenta je totiž jemná, atmosférická, místy těžko uchopitelná až přízračná. Celé album balancuje na samotné hraně žánru, do kterého zapadá svým tempem okolo 170 bpm, náladově se mu ale spíš vymyká. Není asi divu, že svou vůbec první vydanou skladbu si Whytwo připsal na závěrečné kompilačce labelu Med School, jehož zvuk z období na přelomu první a druhé dekády nového tisíciletí nejvíc připomíná. Nádherná poslechová záležitost, kterou si vychutnáte jak při práci, tak doma, při řízení nebo na procházce/při běhu přírodou. Uklidňující, inspirativní a stimulující zároveň.
Oblíbený track: Whytwo – Promises
17. phase – shore to shore [METALHEADZ]
Debutové album „Shore To Shore“ belgického producenta, co si říká Phase, zůstává věrné svému názvu. V tom smyslu, že poslech připomíná plavbu napříč oceánem. Břehem, jistotou, ukotvujícími prvky jsou pak úvodní stejnojmenný track a ten závěrečný. Co se děje v mezičase by se dalo popsat jako dlouhá pouť během které okolo sebe nevidíte nic než hladinu na horizontu. Občas vás potkají vlny, občas pořádná bouře a někdy, s trochou štěstí, také opojné bezvětří. Zvukově album místy precizně zapadá do étosu legendární labelu Metalheadz, jindy jej zas potají opouští, aby se k němu opět po chvíli vrátilo. Na albu není nouze o ani tracky klidné, melancholické a melodické, ani o ocelově chladný techstep, ať už přímočarý nebo plný klasických breaků. A jako u každé správné plavby, nabízí i tato přes veškerá svá svůdná dobrodružství pomyslný vrchol úplně na závěr, při šťastném návratu domů.
Oblíbený track: Phase & Tyler Daley – Only One
16. billain – lands unbreached [RENRAKU]
Jedno koncepční „contemporary art“ album už jsme probírali, ale CV v tom loni nebyl sám. Své druhé album „Lands Unbreached“ vydal totiž i srbský producent a sonický mág Billain. Střídá na něm tempa, nálady, srší obskurními nápady a vyniká extrémně dlouhými tracky, které nezřídka dosahují aspoň 6 minut. Celých 15 tracků pak zabere dnes již nevídaných 94 minut! Pro trpělivého posluchače je to ale dobře investovaný čas, na albu je toho totiž k objevování a obdivování víc než dost. Každý track má na albu své místo a díky zmíněné stopáži i dostatek prostoru se průběžně vyvíjet. A to je v dnešní době osvěžující změna.
Oblíbený track: Billain – Overlord
15. satl – gloom [THE NORTH QUARTER]
Velmi nečekanou delikatesu nám loni nabídnul také polský wonderkid Satl. Nečekanou v tom smyslu, že jeho hudbu máme všichni tak nějak spojenou s hedvábnými melodiemi a nečastěji se pohybuje ve vodách liquidu, z téhle škatulky ovšem jeho novinka „Gloom“ vybočuje. Dalším překvapením budiž fakt, že se album nedrží čistě ve vodách drum & bassu, paradoxně nabízí nejvíc „UK feeling“ ze všech alb v žebříčku, protože obsahuje i tracky ze škatulek jako UK Garage nebo Dubstep. To však neznamená, že by na albu drum & bass hrál druhé housle. Na albu pořád dominuje, a ačkoliv na první dobrou nezapadá do obvyklé Satlovy tvorby, je neméně skvělý. Temnější, náladovější, podmanivý, nápaditý, progresivní. A proto si našel cestu i do tohohle žebříčku.
Oblíbený track: Satl – Bapao
14. dub phizix – the winter songbook [SENKASONIC]
Dub Phizix vydal loni ne jedno, ale hned 2 alba. A upřímně, obě jsou skvělá. Po zralé úvaze jsem se ale odhodlal k tomu vybrat pouze jedno a volba tak padla na koncepční minialbum, nekonvenční ságu „The Winter Songbook“. Tu tento svébytný britský producent vydával během prosince na pokračování, aby se zastavil na finálních 8 tracích, které dávají dohromady jeden příběh. A ten je ze všeho nejlepší ke konzumaci „na posezení“, protože vzhledem k řečenému nepřekvapivě nejlépe funguje jako celek. Jako knížka, nebo zpěvník, chcete-li. Zve vás ke svému otevření a hltání příběhu, ve kterém na sebe jednotlivé kapitoly perfektně navazují a vytváří konzistentní okouzlující atmosféru. A byť to zní ve spojení s drum & bassem fakt zvláštně, chce se mi až říct, že ta atmosféra je zimní, co zimní, vánoční. Prostě to k tomu konci roku sedlo jak vy víte co.
Oblíbený track: Dub Phizix – City of Glass
13. grey code – renewal [METALHEADZ]
Na svůj (v té době) 3 roky starý debut „Reprieve“ navázal v lednu 2022 novinkou „Renewal“ také jeden z nejskloňovanějších producentů nastupující generace, Grey Code. Album, které je po většinu svého trvání poměrně temné a hypnotické, tu a tam projasňují zasněnější skladby, které jako by reflektovaly momenty oddechu v rámci jinak veskrze náročného dne, měsíce či roku života. Života, který startuje nanovo po předchozím omilostnění. A tuhle útrpnou pouť nás album nechává zažívat. Skrze poutavý sonický narativ se stáváme svědky procesu znovuzrození a objevování dosud nepoznaných emocí a výzev, které se na cestě před námi objevují. Jedno z těch alb, u kterého se nedá nerozjímat nad významem, protože jeho poslech se vás jistojistě dotkne.
Oblíbený track: Grey Code – Voyage XIII
12. misanthrop – universe [NEOSIGNAL]
Své třetí sólové album „Universe“ loni vydal také německý producent Misanthrop. Ten od doby, kdy se společně se svým parťákem, kterým je další německý producent Phace, určovali směr nejfuturističtěji znějícího tvrdého neurofunku, ušel v posledních letech obrovský kus cesty. Jeho hudba se stala melodičtější, zároveň však paradoxně nepřístupnější, doputovala do zvláštního bodu vzduchoprázdna, kdy vlastně těžko snese srovnání s čímkoliv, co na poli drum & bassu aktuálně vzniká. Jeho aktuální album tohle rozvíjí, symbolizuje pouť nekonečnou prázdnotou vesmíru a po cestě naráží na hmotná tělesa. Z velké většiny je atmosférické, zní velmi futuristicky, nevyhneme se však ani několika kolizním momentům, které dávají vzpomenout na Misanthropovy kořeny. A i když se to možná z popisu nezdá, velmi hezky se to celé poslouchá.
Oblíbený track: Misanthrop – Galaxy
11. drs – del-rok-ski [SHOGUN AUDIO]
Další album nám loni nabídnul také skvělý manchesterský MC a zpěvák, DRS. Jeho novinka, výmluvně pojmenovaná „Del-Rok-Ski“ je dost možná nejosobnějším albem tohoto vynikajícího hudebníka a průkopníka ve svém oboru. K jeho tvorbě si přizval celou řadu skvělých producentů a hostujících vokalistů. Považte, kde jinde se vám na albu potkají jména jako Calibre, Duskee, LSB, Monrroe nebo Tyler Daley. I přes svou intimitu album nabízí širší rozsah emocí, od melancholických klavírních rollerů přes vyletněné pohody až k tvrdším trackům, které bez problémů zapálí klub. Hlavně vás ale donutí se zastavit a přemýšlet o významu slov, která s vámi DRS skrz geniální hudbu všech hostujících producentů sdílí. Díky tomu jde o důstojný přídavek do již tak kvalitní a rozsáhlé Delovy diskografie.
Oblíbený track: DRS & Monrroe – Kiss & Tell
10. justin hawkes – existential [PILOT.]
Americký producent Justin Hawkes sice není na scéně úplným nováčkem, v roce 2019 však (nuceně) měnil své umělecké jméno – původně si říkal Flite. Do té doby jsme ho mohli znát především jako autora veselých melodických věcí, které vydával především na Liquicity. Od té doby se ale jeho portfolio značně rozšířilo, což nejvýmluvněji dokazuje i jeho debutové album „Existential“. V rámci žebříčku se jedná o dost možná nejklasičtější/nejdrumandbassovější album, které se z velké většiny drží zaběhnutých žánrových postupů, na druhou stranu se mu těžko dát upřít nápaditost a rozsah v rámci jednotlivých subžánrů. Každý track na albu nabízí něco jiného, což je samo o sobě obdivuhodné, protože je jich celkem 15, spojuje je pouze autorův sonický rukopis. Ať už se jedná o tracky melodické, hitové, emotivní, taneční nebo temné, každý z nich nachází opodstatnění v rámci alba jako celku, ale každý zvládá fungovat i sám za sebe. Další z řady letošních velice povedených debutů, který si zaslouží vaši pozornost bez ohledu na to, co je v rámci dnb vašemu srdci nejbližší.
Oblíbený track: Justin Hawkes & Andrew Hellier – Better Than Gold
09. imanu – unfold [DEADBEATS]
Tipoval bych, že už jen holý fakt, že se IMANU objevil v tomhle žebříčku slušně pocuchá nervy nejoddanějších neurofunkových fanoušků u nás. A navíc že je takhle vysoko. Nic naplat, tady se nehraje na osobní sympatie, „Unfold“ je totiž vyzrálým debutem, který přesahuje nejen hranice subžánru, se kterým byl dlouho Jon asociován, přesahuje totiž hranice samotného drum & bassu. Jedná se o album velmi hraniční ve smyslu toho, že na něm drum & bass nehraje hlavní roli, přesto z něj však vychází. A i když je spousta tracků na něm tempem úplně někde jinde, byla by škoda ho tu nezmínit a nedat mu šanci. Má toho totiž hodně co nabídnout všem, kteří mají rádi elektronickou hudbu v celé její šíři a zajímá je, kam až se drum & bassový producent může v rámci své tvorby vyvinout. Tím spíš, že zvukově je to navíc totální porno. Komplexní, nápadité, originální. A takových zas tolik není.
Oblíbený track: IMANU & Tudor – Haunt My Mind
08. scar – the road less travelled [METALHEADZ]
Do třetice Metalheadz, tentokrát však od relativních nováčků jako jsou Grey Code a Phase máme co dočinění s veterány. Survival a Script aka SCAR už toho mají za sebou na poli drum & bassu požehnaně, Survival je navíc mimo své tvůrčí hudební schopnosti také skvělým kuchařem. Možná právě proto se mu podařilo se svým parťákem uvařit jedno z nejlepších alb loňského roku. „The Road Less Travelled“ je fascinující tím, jak moc je z něj na jednu stranu cítit duše Metalheadz, nekonvenčního techstepového génia loci, na straně druhé respekt ke kořenům žánru jako takového. Skutečné drum & bassové album skrz na skrz, které potěší každého srdcaře, ale nezadá si ani s moderními kousky, kterým se přinejmenším vyrovná v rámci atmosférické flexibility a prvotřídního, byť notně nostalgického zvuku. Další z těch alb, které je radost poslouchat od začátku až do konce, protože vás s sebou bere na pouť do zaprášených zákoutí starých chrámů víry zvané Jungle/Drum & Bass.
Oblíbený track: SCAR – Santa Cruz
07. tom finster – year of i [DIVIDID]
Skvělý debut si loni připsal také další německý producent, Tom Finster. Jeho intimní zpověď pro holandský label DIVIDID, výmluvně nazvaný „Year Of I“ je odpovědí experimentálního neurofunku na mainstreamovou popularitu Foxe Stevensona. Krátké, koncepční tracky, nebo spíš písničky, dávají dohromady mozaiku pocitů. Hladce na sebe navazující instrumentály jsou posouvány mimo drum & bassový standard především tím, že na každém z nich autor sám zpívá. Ať už se jedná o melancholické atmosférické kousky, tvrdší rollery, breaky nebo hip hop, slovy klasika: „mňam, mňam, mňam, je to fresh, mám to rád“. Sám Tom Finster řekl, že by rád do drum & bassu dostal víc popového feelingu. To ale neznamená, že bychom se tu bavili o vysmátých juchačkách. Album je celkově silně melancholické, reflektující naše zaběhnuté cykly a do jisté míry marnou repetitivní snahu každého z nás se z nich vymanit. Umět vyjádřit negativní emoce ale znamená i schopnost s nimi pracovat. A ať už se rozhodnete si pustit tohle album jen jako podkres nebo ho využijete pro svou psychoanalýzu, litovat rozhodně nebudete.
Oblíbený track: Tom Finster – Bleep
06. leniz – perceptions of reality [DIFFERENTIAL RECORDINGS]
Debut číslo užnevímkolik, tentokrát v podání holandského producenta Lenize. „Perceptions Of Reality“ v první polovině reflektují dosavadní tvorbu tohoto šikovného mladíka – oduševnělé liquidní i liquidfunkové rollery s parádními funky vokály, jazzovými samply a vůbec vším tím, co máme my, fanoušci tohohle subžánru, rádi. Poté se však album radikálně mění, nastupuje změna tempa, mění se žánry, posouvá se rytmická struktura. Opíšeme pomyslný kruh, abychom se nakonec zas vrátili do bezpečí toho, co známe, na co jsme zvyklí. Přiznám se, že tohle album pro mě bylo dost možná ten největší oříšek. Ať už proto, že je chameleon a klame tělem, nebo snad proto, že paradoxně vlastně zas tak nevybočuje mimo zajetý standard, přesto mi něčím nepopsatelným učarovalo a nedá mi jinak, než ho vřele doporučit.
Oblíbený track: Leniz & Dustkey – Coming Home
05. zero t & onj – kilburn [THE NORTH QUARTER]
První pětku načínáme naprosto unikátním projektem, který nemá na dnb scéně (alespoň pokud je mi známo) obdoby. Představte si, že jste zkušený drum & bassový producent a jednou si přečtete na twitteru stížnost neznámého člověka na bordel, co se vám line z obýváku, kde si odpoledne streamujete. Ale co čert nechce, ten člověk je váš soused, který tam žije o patro nad vámi už roky, aniž byste se znali, a navíc je to skvělý jazzový pianista. Slovo dá slovo a děláte spolu album. „Cool story, bro“, říkáte si teď možná, až na to, že tohle se fakt stalo. Irský imigrant Zero T a potomek karibských přistěhovalců, slepý pianista Onj, dali na základě svého osudového setkání dohromady nádherné album s názvem „Kilburn“, vzdávajíc tak hold své domovině, londýnské čtvrti, která proslula právě svou rozličnou skladbou obyvatel a je dlouholetým domovem různých národnostních menšin a jejich komunit. Kromě poslechu alba vřele doporučuju zhlédnout také krátký dokument, který o něm vznikl.
Oblíbený track: Zero T, Onj & Mercy’s Cartel – Rodeo Drive
04. icicle – post [VISION]
Jeden z mých nejoblíbenějších drum & bassových producentů všech dob, bludný holanďan Icicle, pro změnu loni vydal album, které sám označil za svoji drum & bassovou derniéru. Což je (nejen pro mě) velmi smutná novina, na druhou stranu „Post“ je dost možná jeho nejlepším albem, což je alespoň malá náplast na tuhle velkou ránu. Jeroen se na něm drží svého osobitého zvuku, který ale během let notně vyladil, nebojí se měnit tempo a žánry, přičemž ale zůstává nekompromisní v rámci své výpovědi. Album jako takové je spíš temné a depresivní, což asi vzhledem k faktu, že vznikalo v období pandemie, nikoho moc nepřekvapí. Ať už se jedná o impozantní úvodní melancholii „Nostalgia“, náhled schopností svého techno alter-ega Cadans s trackem „Treshold“ ve spolupráci s Krachtem nebo úžasnou taneční temnotu „Perspective“, Icicle pro mě zůstává králem nabassovaného temného drum & bassu na pomezí deepu, techstepu a neurofunku, „Post“ je pak labutí písní tohoto dle mého názoru nedoceněného génia žánru.
Oblíbený track: Icicle – Dominate
03. mitekiss – bolivian hotel bistro [HOSPITAL RECORDS]
Pomalu se blížíme do finále, a jak možná sami odhadnete, letos bodují zejména alba poslechová, s přesahem. Prvním z nich je další derniérou, tentokrát částečnou. Skrz „Bolivian Hotel Bistro“ se s labelem Hospital Records loučí výjimečný producent Mitekiss. Jeho impozantní debut z roku 2018 „Crate Six Seven“ patří mezi má nejoblíbenější drum & basssová alba minulé dekády a je skoro na kriminál, že o něm ví tak málo lidí. No nic, loňská novinka je ještě komplexnějším albem v rámci celkové struktury a práce s atmosférou. Aniž bych ho chtěl jakkoliv hanit, to album není vlastně ničím převratné, je to „jen“ skvěle odvedená práce, perfektně zvládnuté řemeslo, které ale dělá radost s každým poslechem. Znova a znova. Dává vzpomenout na to nejlepší, co kdysi dávno v rámci žánru i na labelu Hospital Records vycházelo. A ani po sté neomrzí, díky své jedinečné atmosféře, která je i přes svou hloubku a do jisté míry osudovost načrtnutých emocí celkově tak příjemně vřelá.
Oblíbený track: Mitekiss & Milo Merah – Sophie’s Tale
02. wardown – wardown II [BLU MAR TEN MUSIC]
Rok 2022 byl posvícením, protože Blu Mar Ten Music zvládlo alba hned dvě. Jedno už jsme si představili, teď je čas na to druhé. A to je shodou okolností příznačně nazváno „Wardown II“. Pete Rogers aka Wardown aka jedna polovina dua Technimatic se po nádhérném eponymním debutu z roku 2020, který byl ódou na jeho vyrůstání a vzpomínky z dětství, vrátil s pokračováním. Pokračováním, které je na povrchu opět spíš ne-drum & bassové, ale kořeny pevně stojí v samém srdci žánru zlomených beatů. Jen trochu ubírá na tempu. Tentokrát je hlavním tématem pozitivní industriální futurismus 50. a 60. let minulého století, kdy si člověk na základě překotného technologického pokroku začal (tak trochu naivně) myslet, že není věc, kterou by lidstvo v 21. století nedokázalo. Ponecháme-li stranou náš názor na tuhle ideologii, máme tu další skvělé album, které vás vmžiku přenese do míst, o kterých jste doposud neměli tušení, a odemkne ve vás pocity, které jste už dávno zapomněli. Tohle je exemplární příklad čiré síly umění a vlivu, který na nás hudba má. Od něžné nostalgie po futuristickou nadpozemskost, „Wardown II“ nás bere na vizionářský výlet do minulosti, současnosti a budoucnosti zároveň. A kdykoliv jindy by tohle stačilo na album roku, jenže…
Oblíbený track: Wardown – The Ideal City
01. bop x subwave – renaissance [HOSPITAL RECORDS]
…jenže to by nesmělo přijít ruské duo Bop a Subwave a ukrást pro sebe celou show. Po sérii EPs a singlů, které od svého upsání se Hospitalu v roce 2020 vydali, přišel konečně čas na debutové album. A tohle album má prostě všechno. Drum & bass. Ne drum & bass. Žánrovou pestrost. Je hitové. Je headzy. Umně balancuje na hraně přímočarosti a promyšlené hloubky. Je zatraceně atmosférické a nostalgické, pracuje s tím nejlepším a zároveň „nejblbějším“, co nás v elektronické hudbě potkalo – osmdesátkovými synthy a drum kity. Klukům se podařilo vytáhnout ty nejlepší vokalisty a dostat z nich nadlidské výkony, přesně pasující ke každému tracku, na kterých se objeví. Ať už se jedná o ódu na melancholii „Storm In A Teacup“ a tklivý vokál Isaaca Howletta, nezaměnitelný falzet Rou Reynoldse z Enter Shikari v „Euphoric Rush“, synthpopovou hymnu „Run Away“ v podání rozkošné Kariny Ramage nebo nejlepší věc, které letos propůjčila svůj nádherný hlas SOLAH – „Hush“, všechno to do sebe prostě dokonale zapadá. Album není i přes svou celkem jasně signalizovanou tematiku ani chvíli nudné nebo schématické, neustále se vyvíjí a mění, přesto však dokonale funguje jako celek, ne jen jako kolekce skvělých singlů. Upřímně, nepamatuju si, kdy naposledy (jestli vůbec někdy) jsem se na album už před jeho vydáním takhle těšil, a z výsledku jsem po desítkách poslechů ještě nadšenější, než jsem čekal. A to tak, že bych se nebál říct, že nic lepšího, co se dnb alb týče, za posledních 10 let nevyšlo.
Oblíbený track: BOP x Subwave – Rave I Didn’t Know Was The Last
Co říci závěrem? 2022 byl skvělým rokem pro dnb alba. Pro mě osobně znamenal takovou malou RENESANCI. V tom, že dnb alba mají svým posledním zbývajícím posluchačům pořád co nabídnout. Že umí překvapit, umí být nápaditá, umí člověka dostat do stavu, kdy jen sedí jak měsíček na hnoji na gauči s blbým úsměvem od ucha k uchu a houpe se do rytmu. Do stavu, kdy si v autě pustí album tak nahlas, že se lidi na ulici otáčí. A tom to celý je. Mít z toho radost, mít z toho dobrej pocit. Nebo se hudbou nechat klidně rozplakat.
P.S. pro zajímavost přikládám i seznam zbylých alb, která se do výběru, ať už těsně nebo „not-even-close“, nevešla:
1991 – Odyssey
A-Sides – Life & Soul
Artsea – Dreamtapes I
Boxplot – Here & Now
Calyx & TeeBee – Plates
Chase & Status – What Came Before
ChaseR & Malstrom – Space Quest
clÜ (UK) – Glas
Covert Garden – Leagues 2022
Culture Shock – Sequel
Dub Phizix – Senka Mixtape, Volume 1
Dunk – The Art Of Minimal
Emba – Emba
Enei – Humans
External Subway – Movements
Flaco – Balance
Forbidden Society – No Return
Forum – Symposium
Friction – After Dark
Furney – Evolutions
Grafix – Half Life
Gydra – Junk Box
Hiraeth – Bittersweet
Jam Thieves – Blue House Album
LSB – LSB
Mako – Death Of A Romantic
Makoto – Motion of Change
Mountain – Mountain
NC-17 – Most Violent Year Album – PART 3
Neonlight – Vanity Fair
Nicky Blackmarket & Liondub – Transatlantic
Perplex (DNB) – Perplex
Seba – Ingaro
Sevin – Sunday Morning Dub
skantia – Common Ground
Skellytn – Neurocomputer
Slaine – Tremors
SOLAH – King
Spinline – Reaching The Oasis
T & Sugah – Sky
Thez – Hidden
Wilkinson – Cognition
