Po remixech a albech už nám chybí jen poslední rekapitulační žebříček. Jo, tušíte správně, dneska si budeme povídat o nejlepších skladbách uplynulého roku. Výběr opět nebyl vůbec jednoduchý, protože tady nešlo jen o desítky možností. Byly jich stovky – vemte si jen fakt, že náš letošní Friday Fresh Five playlist nasbíral celkem 260 tracků! Ale tohle nemá být stížnost, probírat se takovým množstvím skvělé hudby je spíš požehnání než prokletí. Tak tedy vzhůru do toho, poslední dějství naší hry už čeká.
22. bru-c & wilkinson – paradise [UNIVERSAL MUSIC]
Wilkinson se letos prezentoval hned několika velice povedenými tracky, mě osobně ale nejvíc baví „Paradise“, který svým zpěvem a rapem táhne Bru-C. Přesně tuhle pozitivní letní nádheru jsme si hned zkraje roku potřebovali poslechnout, abychom se i v končícím lockdownu hezky naladili na konečně normální festivalovou sezónu. Pro všechny ravery ráj na zemi.
21. trakker – stabbing pains [SOFA SOUND BRISTOL]
Letos jediná věc v žebříčku, která utekla z hledáčku Friday Fresh Five. A taky jeden z těch tracků, který si pustíte, řeknete si, že „jo, dobrý“, ale když ho slyšíte o pár měsíců později dropovat Alixe Pereze, říkáte si pro změnu „co to kurva je?!“. Jo, takhle ho totiž objevila velká část scény a v jeden moment to byl asi nejhledanější/nejžádanější track mezi CZ DJs. Jakmile jednou uslyšíte ty synthové staby a notorické shuffly bicích, bude vám jasné proč. Big tune alert.
20. bassbrothers – so funky [INNERGROUND RECORDS]
Věc, kterou jsem si oblíbil ke konci roku. Tak, že jsem ji musel poslouchat pořád dokola a měsíc se neskutečně těšil na to, až ji vytáhnu na mejdanu. Pokud jste měli rádi éru Inneground Records, kdy neskutečně nabassované rollery společně tvořili DJ Marky a S.P.Y, tohle je věc přesně pro vás. Je to pekelně taneční, se spodkem, za který by se nestyděl ani kdejaký jump upový producent, prostě je v tom cítit ta hispánská krev a samba, až na to, že tentokrát vítr nevane z Brazílie, ale z Portugalska. To nic nemění na tom, že takhle povedenou věc kombinující to nejlepší z dechové sekce s osmdesátkovými synťáky a hravou modulovanou basou jsme tu už dlouho neměli.
19. current value & dauntless – memory leak [DISPATCH RECORDINGS]
Current Value dlouhodobě patří mezi moje oblíbence, protože muzika, kterou dělá, je hodně někde. Unikátní, ne úplně přístupná. Jednu věc mu ale nemůže upřít nikdo, ani ti, kdo mu nemůžou přijít na jméno. Tenhle člověk umí pracovat s rytmikou v dnb jako nikdo jiný. No, a když ho náhodou posadíte do studia s někým, kdo dělá trochu tradičnější drum and bass, bez nutnosti jít do extrému a šílených experimentů, jako třeba tady Dauntless ze Sydney, vyleze z toho jedno z nejlepších letošních EPs plné skvělých tracků. Nejvíc si mě z nich získal Memory Leak, pro skvělou kombinaci nápadité rytmiky, atmosférického pojetí a futuristického robotického sound-designu.
18. state of mind & smooth – runaway train [BLACKOUT MUSIC NL]
Bez sebemenších pochyb neurofunková hymna letošního roku. Novozélandské duo State Of Mind a slovinský producent Smooth dali hlavy dohromady a stvořili tuhle nakažlivou jízdu, která připomíná spíš projížďku japonským Shinkanzenem než tuzemský RegioJet a přivádí do varu ravers kdekoliv a kdykoliv padne. Snadno zapamatovatelná díky své struktuře, výrazné synthové melodii i geniálně použitému samplu z filmu Inception, tohle je prostě přímočará hitovka s jediným cílem – donutit crowd tancovat a řvát. A dělá to sakra dobře.
17. matzet – hold me [NEXT:GEN AUDIO]
Další z věcí, které jsou dělané především na parket, tentokrát z dílny slovenského producenta Matzeta, vydaná na českém labelu Next:Gen Audio. Taky jedna z nejzábavnějších tanečních věcí, co letos vyšla. Jednoduchá líbivá ústřední melodie dává dostatek prostoru pro vyniknutí drobných detailů dotažených k dokonalosti, ať už jde o práci s vokálovým samplem, progresi akordů a překvapivé změny ve struktuře i rytmice. Přesně tyhle tracky nejen u nás zoufale chybí, takže díky Matejovi za tenhle!
16. tom finster – bleep [DIVIDID]
Tohle byl pár měsíců asi nejposlouchanější track u nás doma, takže to by v tom byl čert, aby se ve výběru toho nejlepšího z letošního roku neobjevil. Letos mi ty tracky vymykající se škatulkám a standardům obzvlášť chutnaly, je fajn vidět, že inteligentní songwriting se i v tomhle žánru začíná pomalu, ale jistě, zabydlovat. Německý producent Tom Finster vydal debutové album a ponořil se naplno do intimní osobní zpovědi, jejímž pomyslným vrcholem je právě Bleep. Shodou okolností je to druhá věc ze tří, které se neobjevily v našem playlistu, takže je na místě poděkovat Domče, že mě k němu přivedla zpět.
15. molecular – acid funk [SOFA SOUND BRISTOL]
Začíná přituhovat, dostáváme se totiž k mému nejoblíbenějšímu letošnímu techy rolleru. Hele jako Break a Total Science dobrý, ale když jsem se rozhodoval, čemu dát přednost, portugalský producent Molecular a jeho „Acid Funk“ byli jasnou volbou. Má totiž spád, má bicí tak křupavé, že je máte chuť sežrat a nechybí mu ten magický FUNK, který vás rozhýbe hned, jak uslyšíte broukat tu wobblující basu. Pro lidi jako já je tohle ekvivalent Krtkova dortu od Dr. Oetkera.
14. grafix – feel alive (feat. laurent l’aimant) [HOSPITAL]
Grafix letos vydal debutové sólové album, a i když mě ve finále album jako celek zas tolik nenadchlo, všechny singly byly neskutečné taneční pecky. Nebylo vůbec lehké z nich vybrat jen jednu, nakonec padla volba na „Feel Alive“. Skvělé vokály Laurent L’aimant, návyková synthová melodie a parádní drop s naprosto dokonalou progresí sub basy – přesně ty prvky, které chcete od povedeného mainstreamového tracku. Ty, které vám nedovolí dostat ho z hlavy a přinutí vás zpívat si pokaždé, když ho slyšíte.
13. kutlo – distance (feat. timea) [HOOFBEATS MUSIC]
A ještě jednou se v tomhle výběru podíváme „domů“. Když jsme na začátku roku psali naše tipy na umělce, které v roce 2022 sledovat, netušili jsme, co pro nás má nachystáno Kutlo. Asi je na místě pogratulovat si, ale hlavně Martinovi. Jeho letošní EP „Variations“ rozhodně patří mezi nejkomplexnější díla, co kdy na domácí scéně vyšla. A jeho únorový singl „Distance“, ke kterému nazpívala vokál TIMEA, je pak emocionálně nejsilnější skladbou. Ale není to jen o náladě a atmosféře, zvukově jde o naprosto prvotřídní věc, která snese srovnání se světovou producentskou špičkou a ta nejpřísnější měřítka.
12. annix & elipsa – where did we go wrong [SLEEPLESS MUSIC]
I v případě novozélandské zpěvačky Elipsy jsme se s předpovědí trefili. Její nejlepší věci vznikly letos ve spolupráci s britským duem Annix, kterému taky dlouhodobě fandíme. O to víc nás těší tohle fungující spojení, které nejprve přineslo skvělý singl „Nocturnal“ pro Monstercat a o pár měsíců později navázali dost možná ještě povedenější „Where Did We Go Wrong“ pro Wilkinsonův label Sleeples Music. Skvěle vybalancováno na hraně hlubšího podtextu a hitovosti, s parádním minimalistickým instrem, které ale na velkých bednách zní naprosto neskutečně, a důrazem na vyniknutí nádherného vokálu. Tohle je radost vidět, teda hlavně slyšet.
11. komatic – make me feel [TECHNIMATIC MUSIC]
Po předchozích velmi plodných letech toho Technimatic letos zase tolik nevydali, každopádně nám udělali radost EPčkem „Original Structures“, kde po delší době zavzpomínali na své sólové kořeny a každý z nich nám naservíroval dva své vlastní tracky. Komaticův „Make Me Feel“ dost možná kandiduje na můj letošní nejhranější track, což prozrazuje i jeho největší devizu. Hrát se to dá totiž všude a se vším. Opět jedna z těch přímočarých věcí, jejíž tempo udávají hajtky znějící jak metronom a repetitivně nasekaný vokálový sampl. Neuvěřitelně efektivní track, který z minima dělá maximum.
10. example & bou – deep (feat. nonô) [BMG]
V dobách, kdy jsem začínal drum & bass poslouchat, byl Example velký jméno v elektronický hudbě, a to nejen v UK. Pár let na to v podstatě zmizel ze scény, nebo jsem ho možná přestal vnímat. Buď jak buď, letos se pro mě do vod drum & bassu vrátil totálně ve stylu. „DEEP“ s ním ve studiu uvařili hotshot Bou a zpěvačka Nonô, a vznikla z toho dost možná nejnakažlivější hitovka roku. Je to jedna z těch věcí, která vás na první pohled může minout, což byl i můj případ, a ani ona se tak neobjevila ve Friday Fresh Five. Jenže pak ji slyšíte podruhé. Potřetí. A najednou s ní vstáváte každý den 2 měsíce v kuse. Takhle nakažlivá ta potvora je. Vážně, věřte mi.
09. teddy killerz – night train [SOUPED UP RECORDS]
Další z věcí, kterou jsem letos hrál do zblbnutí. Naprostá pecka, která těží z aktuálního 4×4 trendu v dnb, a vytěžila z něj maximum. A to, že se uprostřed dropu změní v rozzlobené neurofunkové monstrum, je už jen takový bonus. Pokud jsem u „Make Me Feel“ mluvil o neuvěřitelné efektivitě, tady to musím zopakovat. Tahle věc prostě funguje vždy za každé situace. Co dodat? Slovy klasika – „all aboard the night train!“.
08. culture shock & sub focus – recombine [RAM RECORDS]
A u těch tanečních věcí ještě zůstaneme, tentokrát ale zabrousíme do trochu mainstreamovějších vod. Nejpovedenější festivalovou pecku letošní sezóny totiž mají na svědomí obvyklí podezřelí – Culture Shock a Sub Focus. „Recombine“ sedí zhruba někde na pomezí tvrdších techovějších tracků typu „Bunker“ nebo „Troglodyte“ a hitovek typu „Solar System“. Šlape jak hodinky, skvěle pracuje s robotickým vokálem, neustále se vyvíjí. Vážně, zaposlouchejte se pořádně a obdivujte to, jak se s každou šestnáctkou přidávají další a další prvky a mění se drobné detaily, díky kterým má track skvělý spád a neomrzí ani po desítkách poslechů.
07. formula – warrior [INVICTA AUDIO]
Track, který mě hned na první poslech totálně vystřelil z bot. Přebuzená basa, hypnotický rasta vokál, který by ale na bližší poslech mohl posloužit jako skvělý meme materiál. Naprosto precizní bicí, které s ohledem na ostatní prvky sedí v mixdownu jako prdel na hrnec. A pro DJs opět stěžejní charakteristika – funguje to na mejdanu, a to tak, že pořádně. Ještě aby ne. Formula for president a letos ho chci sakra vidět v ČR!
06. buunshin – forget about me [CRITICAL MUSIC]
Z kompilačky „20 Years Of Underground Sonics“ vyčnívá hned úvodní „Forget About Me“, kterou má na starosti holandský producent Buunshin. Jak už je u něj zvykem, jedná se o drum & bassovou divnost, která je celkově velmi minimalistická, velmi úsporně pracuje především s kopáky. Zato hajtky jí jedou ostošest. A taky ukrutně hluboká basa, podtrhující zvláštní, až trochu horrorovou atmosféru celého tracku, kterou vlastně rozbíjí jen outro, kde se track najednou zlomí jako poškozená kazetová páska a přejde do nostalgické melodie se vokálem, který dává celému tracku jméno. M-I-L-U-J-U.
05. watch the ride & nia archives – mash up the dance [RINSE]
Zlomené beaty jsou už nějaký ten pátek zase v módě. Máme tu real OGs jako jsou DJ Die a DJ Randall, kteří spolu s Dismantlem tvoří super projekt Watch The Ride, máme tu i nová jména, jako je mladičká britská producentka Nia Archives. A když tohle hodíš do jednoho hrnce, vyleze ti z toho feel-good hymna letošní letní sezóny. Nakažlivý vokál, parádní instro s basou proklatě hlubokou a breaky extra vypečenými. Lahůdka pro všechny junglists.
04. particle – drivin’ me crazy [CRITICAL MUSIC]
U zlomeného beatu ještě chvíli zůstaneme. Tentokrát nás ale zajímá jeden z nejnovějších přírůstků Critical Music family, Particle. Tenhle britský mladík umí deepové rollery, ale i věci z hlubin džungle. Drivin’ Me Crazy je opravdu šílená smršť drum breaků a shufflů, podpořená vymazlenou sub basou, která táhne celou tuhle parádu. A do toho expertně nasekaný vokálový sampl a vlezlá melodie. Ufff, tohle je věc, kterou když slyšíte poprvé na velkém zvuku, utrhne vám hlavu.
03. monrroe, pola & bryson & emily makis – complete [SHOGUN AUDIO]
Pozor, jsme v top 3, tady už přestává sranda. Letos ji načíná tahle emotivní nádhera, kterou společně stvořili Monrroe, Pola & Bryson a Emily Makis. Je to jedna z těch věcí, která je tak melancholická a nostalgická, že je těžké si u ní nefňuknout. Jenže není to jen o těch emocích. Je taky hudebně krásná. Chytře napsaná melodie, parádní rollující bicí a pěkná hřejivá basa. Prostě complete (package). Věc, která vám i přes všechnu tu bolest, co v ní cítíte, vyvolá úsměv na rtech pokaždé, když ji uslyšíte. Sladkobolná, bittersweet symfonie drum & bassu.
02. linguistics – kid with a lion’s heart [SHOGUN AUDIO]
A jsme ve finále. Letos je to hodně o pocitech. Kecám, vždycky je to hodně o pocitech. A proto nemůžu neposadit na pódium tracky, ke kterým mám silný osobní vztah, které ve mně vyvolávají nejsilnější emoce. Tak třeba intimní životní zpověď, kterou nám svěřil letos Linguistics a skvělým citlivým instrem, které ale zároveň šlape, ji podpořili Pola & Bryson. Pokaždé, když ji slyším, okamžitě si vzpomenu na svého syna a protože to je můj vlastní „Kid With A Lion’s Heart“. A o tom to je, hudba má vyvolávat silné emoce, se kterými se máme identifikovat. Má vést k naší vlastní katarzi. A právě proto nemůžu letos jinak. Díky, kluci.
01. bop x subwave – wait for me [HOSPITAL RECORDS]
A jsme ve finále. Položím si řečnickou otázku – vyšlo letos v drum & bassu něco víc fresh, než věci, které mají na svědomí ruští bohatýři Bop a Subwave? A jedním dechem si odpovím, že ne. „Wait For Me“ je tak nekonformní drum & bass, až je z ní perfektní esence žánru. Žánru, který vznikl jako slévárna vlivů všemožné hudby, ať už instrumentální či elektronické. Populární i undergroundové. Drum & bass od začátku přebíral vlivy odevšud. V tomhle konkrétním případě se jedná o písničku – opravdovou písničku, která potěší každého milovníka osmdesátek a nové vlny synthpopu, zároveň smyslně pomrkává na fandy elektronické hudby využitím syntetického drum kitu. Je to zatraceně retro, ale zároveň sakra fresh. Nezní to jako nic, na co byste zrovna v dnb byli zvyklí, ale posouvá to žánr zas mnohem dál. Skutečné mistrovské dílo.
No a obligátní otázka na závěr – které tracky letos nejvíc uchvátily vás?
