Čtvrtek 13. června 2024 se stal jedním z milníků v historii české drum & bassové scény, své album s titulem „Lonely Road“ totiž na legendárním holandském labelu VISION vydal v současnosti asi nejpilnější a nejvýraznější tuzemský producent, Forbidden Society. Album je výsledkem dvouleté práce a vyšlo na den přesně o 26 měsíců později od předcházejícího Jindrova alba „No Return“, které si tehdy vydal sám. Zvukově se jedná o pokračování nastoleného trendu z posledních let, kdy se Jindra hudebně soustředí především na deep drum & bass a nebojí se v rámci své tvorby prozkoumávat i pomalejší tempa a žánry elektronické hudby. Na „Lonely Road“ tuhle zálibu posouvá ještě dál, z výsledných 15 skladeb je drum & bassových tracků 8 (pokud počítáme i žánrově hybridní „Empty Field“ a pomalejší „Spirit Animal“), nechybí samozřejmě dubstep, ale objeví se i breakbeat a techno.
Na začátku nás na temný atmosférický zážitek naladí ambientní intro „Sunrise“, po němž následuje trio ostrých minimalistických kousků včetně titulní skladby, na výrazných snarech a vrčící base postaveného kousku s názvem „Addict“, nebo prvního dubstepového tracku na albu „Wish“. Štafetu po nich přebírá první atmosférický roller „Leave It“, který přes plochy umně buduje nostalgii a stojí na krásně šlapajícím beatu, který zbytečně nevyčnívá a skvěle funguje v souladu s celkovým vyzněním tracku. Na atmosférické vlně se pak veze i následující breakbeatový vál „Deep Blue“ – ten jednoznačně patří k vrcholům celého alba, při jejím poslechu máte skutečně pocit, jako byste proplouvali desítky metrů pod hladinou oceánu, kde vás obklopuje jen ticho, klid a temná hlubina. Další 140 věc „Posers“ opět trochu přiostří a naladí tón pro tepající rovinu „Empty Field“, která z dnb tempa zhruba uprostřed přejde do říše techna. V trendu ostřejších skladeb pokračuje i „Reaching Zero“, která sice nastupuje přes agresivní synth a dunivou rytmiku, ale na dropu se zní stává minimalistická progresivní bestie. „Picture Of Us“ je melancholickou vsuvkou, kterou rychle rozetne ostře šlapající „Morph“. Přes náladovou dubstepovku „Reconnect“ se dostáváme k dalšímu vrcholu alba, jungle/breaks pecce „Spirit Animal“, která asi nejlépe reprezentuje zvuk nové generace holandských producentů, které právě Noisia a jejich labely pomohly dostat do povědomí drum & bassových fanoušků po celém světě. Na závěr pak přichází dvě emocemi nabité stočtyřicítky „Echoes Of Desolation“ a „End Line“.
Formou jde o poctivé koncepční album, které se posluchače nesnaží za každou cenu omámit výraznou hitovostí jednotlivých tracků/singlů, ty místo toho skvěle fungují jako celek, který si poslechnete od začátku až do konce. Zvukově jde nepřekvapivě o špičkovou záležitost snesoucí srovnání s tím nejlepším, co aktuálně na poli temného deepového dnb vychází za hranicemi. Obecně se pak rozhodně jedná o to nejstěžejnější hudební dílo, co u nás za posledních x let na poli drum & bassu vyšlo.
P.S. doporučuju si album poslechnout v klidu a soustředit se na všechny detaily a vývoj v rámci jednotlivých skladeb, kterých jsem si na první letmý poslech tolik nevšiml a při opakování mi celkový dojem z alba ještě výrazně zlepšily.
A aby toho nebylo málo, Jindrovi jsme při této příležitosti nezapomněli ani položit pár rychlých otázek:
Na CZ scéně jsi celkem průkopník – jako první sis tu založil vlastní label, jako první jsi vydal sólové album, jako první jsi rozjel vlastní merch a label nights, a teď jako první Čech vydáváš album na VISION – kterého z těchto milníků si osobně nejvíc ceníš a proč?
To je dost těžká otázka, vše zmiňované pro mě znamená strašně moc, ale asi jako každý producent jsem měl svůj sen, takový Mount Everest, kterého jsem chtěl dosáhnout. Byl to takový sen, který jsem se neodvážil ani nikde moc ventilovat, protože jsem si myslel, že to pro mě je nereálné, ale povedlo se, a ano, tohle pro mě je životní událost, nejen po hudební stránce, ale celkově. Svým způsobem mě ty dva roky zformovaly jak po osobní, tak po producentské stránce. Byly to dva roky intenzivní práce ve studiu, ale bez nějaké křeče, vše si to tak nějak plynulo a bylo to asi nejlepší období mojeho života, každý track má svůj příběh.
Lonely Road je tvoje čtvrté album za posledních 5 let, které z nich ti dalo nejvíc zabrat a v čem vidíš největší rozdíl mezi Lonely Road a těmi ostatními? A plánuješ už teď, kam chceš dál směřovat?
Nejvíce zabrat mi dalo stoprocentně Lonely Road, label je známý svými vysokými nároky na producenty a svým perfekcionismem. Hlavní slovo měl vždy Nik z ex Noisie (nyní Sleepnet), který ke každému tracku vždy něco napsal a ke každé verzi, proto mě celý ten proces hodně posunul, co se produkce týče. Naučil jsem se být víc trpělivý a těm věcem se víc věnovat a nic neuspěchat.
Co se týče toho, kam dál, tak už teď mám plno hotových i rozdělaných projektů, od 140 bpm EP na vlastním labelu, přes 3 tracky upsané na Overview, a pracuju na tvrdých věcech, ne neurofunk, ale starý poctivý hard drum & bass.
Během své kariéry sis prošel zajímavým a dost výrazným zvukovým vývojem, z pozice jednoho ze stěžejních jmen tvrdého dnb jsi prakticky ze dne na den přešel k temnému atmosférickému deepu a 140 věcem, jak moc pro tebe byla těžká tahle změna ve studiu a jak se s tím vyrovnali tví fanoušci?
Je pravda, že to bylo skoro ze dne na den, já to mám prostě tak, že mě určitý styl baví a intenzivně se mu věnuju, po několika letech to už ale došlo někam, a jsem přeci jen umělec a baví mě dělat nové věci, experimentovat. Našel jsem v deepu a 140, úplně nový, pro mě neprobádaný, svět, který mě neskutečně bavil a baví stále.
Změnu jsem pocítil v tom, že deepový zvuk (a hlavně minimal) je o pár, ale za to výrazných prvcích, a to byla pro mě těžká výzva, protože standardně jsem byl zvyklý tam toho cpát hodně. Dál čistota zvuku a celkový mixdown, kde ty věci nejsou tak honěné do extrému, to byla výzva, prostě celkově ubrat všude. Výzvy miluju, takže jsem do toho šel a hrozně si to užíval.
Fanoušci se s tím vyrovnali skvěle a za to jim moc děkuju, někteří pořád vzpomínají na staré časy, ale celkově mi i dost psalo, že mi ten deepový zvuk sedí.
Světová scéna se v posledních letech hodně dynamicky mění, neustále se objevují nová a nová jména, jak to vnímáš u nás? Je tady někdo, kdo by tě svou tvorbou třeba za poslední 2 roky nějak výrazně oslovil?
Je to tak a je to krásný, já všem těm novým producentům hrozně fandím a přeju jim, ať to někam dotáhnou, mají spoustu možností, kde se dozvědět nové postupy, tutoriály, sample packy…Patreon je na tohle skvělý.
Co se týká u nás, tak Lukáš aka Slwdwn mě baví, za hranicema pak A.Way, který jede bomby a přijde mi u nás i na Slovensku celkem nedoceněný. Ve světě je pak těch jmen několik, Imanu, Buunshin, to jsou za mě producenti, kteří na scéně způsobili poprask a jejich rukopis se zapsal nesmazatelně do DNB celkově. Těch jmen je samozřejmě víc a je to dobře, stále ale čekám u nás v CZ na někoho, kdo to tu rozbije a všechny nás posadí na zadek, ale to přijde určitě.
A jedna tak trochu řečnická otázka na závěr, ale kde se ti u nás nejlíp hraje?
Jednoduchá odpověď, v Ostravě. Festival Beats For Love a v klubu Fabric, tam je moje srdce a vždy bude, bo OSTRAVA!!!
Jsou tam srdcaři, mám to tam rád a poslední 3 roky tam žiju.
