V září se do třetice koukáme do minulosti směrem k labelu Shogun Audio, právě tam totiž velkou část své dosavadní tvorby vydalo duo Technimatic. Ale pojďme pěkně popořadě. Andy Powell (Komatic) a Pete Rogers (Technicolour) oba začínali své producentské kariéry hezky na vlastní pěst zhruba uprostřed první dekády aktuálního tisíciletí. Dohromady je svedlo legendární rádio Bassdrive a samozřejmě společná láska k drum & bassu. Od roku 2009 tak tvoří hudbu společně a velmi rychle se vypracovali do pozice jednoho ze stěžejních jmen moderního liquid dnb. Jejich tvorba se však netají inspirací v klasikách žánru a nebojí se vracet ke kořenům. Stojí zejména na precizním samplování, silných melodiích, citu pro budování atmosféry a také zálibě v nostalgii. V roce 2011 si ještě jako Technicolour & Komatic připsali první release na labelu SGN:LTD, o rok později přišla změna jména na Technimatic, a s ní i definitivní stvrzení společného paktu právě s labelem Shogun Audio. Tam po několika singlech a EPs v roce 2014 vydávají své nadčasové debutové “Desire Paths”, které následovala další dvě neméně kvalitní alba “Better Perspective” (2016) a “Through The Hours” (2019). V mezičase si Technimatic tu a tam připsali nějaký ten povedený remix nebo spolupráci, v roce 2021 se pak osamostatňují a zakládají vlastní label Technimatic Music. Po sérii singlů a EPs aktuálně pracují na dokončení čtvrtého společného alba. Kromě společné tvorby se Pete opět začal věnovat také té vlastní, pod pseudonymem Wardown vydal v letech 2020 a 2022 dvě úžasná alba na labelu Blu Mar Ten Music. Ale o tom zase jindy, teď se pojďme společně na naše favority v diskografii Technimatic! 👀
technicolour, komatic – just play
Jo, přiznávám, na Technicolour & Komatic hype train jsem naskočil s menším zpožděním, konkrétně v roce 2011. Takže přeskočím skvělý singl Daydreamer / Skyline Boulevard (sorry not sorry) a odpálím to úplně první věcí, co jsem od nich slyšel. “Nenápadný” track z kompilačky/mixu Worldwide 001 od Matrix & Futurebound, který je ale trestuhodně nedoceněný. Má v sobě úplně všechno, díky čemu se z téhle dvojky stal ve své době fenomén. Boží atmosféru, skvělé bicí, s citem zkombinované samply, nezaměnitelnou kombinaci euforického i nostalgického feelingu zároveň, skoro až dětskou, ale rozhodně ne infantilní hravost. Prostě hudba s velkým H 🎶
technicolour, komatic, lsb – rotary motion
V tomhle období kluci chrlili hudbu jak drak oheň, takže jen o rok později už toho měli na kontě celou hromadu. Pro mě osobně velmi těžký výběr mezi The Glow a Rotary Motion nakonec vyhrává asi druhá jmenovaná. Už jenom kvůli tomu, že Technimatic a LSB je prostě God tier kombinace, a já mám sto chutí založit petici za to, aby se tohle zase někdy zopakovalo a tihle tři si spolu sedli do studia. Rotary Motion je skladba věrná svému jménu, prostě se točí. Točí a točí, pořád dál. A tím myslím pěkně dlouho, protože má 7 a půl minuty. Ale nudit se u ní rozhodně nebudete, protože se neustále vyvíjí. Když už máte pocit, že jste ho prokoukli a víte, co se bude dít dál, najednou změní notu a zase vás překvapí. Long story short, je to jeden z nejhezčích melancholických tracků, který kdy v drum & bassu vzniknul 🫶
technimatic, lucy kitchen – looking for diversion
Koho, že to napadlo vybírat jenom 5 tracků?! Jo, mě, tak nic… No ale na rovinu, jak má sakra člověk vybrat jenom jeden track z tak skvělýho alba, jako je “Desire Paths”? V době, kdy už většina lidí měla za to, že tenhle formát je v drum & bassu přežitek, přišli Technimatic a řekli ne. Řekli dokonce rezolutní ne, protože si troufám tvrdit, že tenhle počin patří mezi to nejlepší, co kdy na poli dnb alb vyšlo. Takže co teda? Geniální intro “Perseverance”? Mou milovanou hospitaláckou nostalgii “Night Vision”? Euforickou zamilovanou hymnu “Like A Memory”? Ne, opět vítězí hořkosladká melancholie. “Looking For Diversion”, nevšední spojení sil s folkovou zpěvačkou Lucy Kitchen. Její nádherný hlas a neskutečný rozsah táhnou komorní klavírní melodii a celkově citlivě intimní instrumentál. Naprostá, byť srdceryvná, nádhera 💔
technimatic, zara kershaw – parallel
No a pak přišel rok 2016 a s ním i Parallel. Za mě absolutní vrchol tvorby Technimatic. Tenhle track se mnou prostě rezonuje, a to úplně ve všem. Melancholie? Check. Úžasný vokál? Check. Text o tématu, které mě fascinuje? Check. Dokonalý instrumentál? Check. A ta drobná změna atmosféry na dropu?! Uffff. Track, který mě vždycky hodí do jedinečného rozpoložení, kdykoliv ho slyším. Zara Kershaw byl pro drum & bass objev (minimálně) desetiletí – shouts to Etherwood – její hlas je prostě boží. Stejně tak boží je remix Parallel, který o rok později zandal LSB, ale originál je pro mě jenom jeden, takže tak 😇
lsb, drs – scarred (technimatic remix)
Vzhledem k tomu, jak skvělé remixy Technimatic umí, by byla škoda v tomhle výběru nezmínit aspoň jeden. V roce 2019 vydali LSB a DRS nádherné introspektivní album “The Blue Hour”. To se samozřejmě nevyhýbalo drum & bassu, ale nestavělo pouze na něm. O 2 roky později pak přišlo už čistě drum & bassové remixové album, na kterém excelovala přehlídka těch největších jmen deep & soulful zvuku, mě ale uhranula naprosto dokonalá předělávka silně intimní Scarred právě od Technimatic. Poprvé jsem ho slyšel jako součást Technimatic Winter Mixu 2020 a od té doby jsem si tuhle část pouštěl pořád dokola a netrpělivě čekal na moment, kdy konečně spatří světlo světa. Tenhle track má těžce popsatelné kouzlo, povedlo se mu totiž převést tíživou atmosféru originálu a přidat k ní i posílený pocit naděje. Hudba, která nám připomíná všechna naše osobní selhání, ale zároveň zdůrazňuje, že nikdy není pozdě na jejich nápravu 🤍
