Únor 2023, listopad 2023 a květen 2024. Víš, co mají tyhle datumy společnýho? Asi to uhodneme jenom my. A Petr Kopačka aka Dreamworkers. V těchto třech datumech jsme totiž společně a opakovaně dělali rozhovor. Rozhovor, jehož prostřednictvím jsme ti chtěli Petra, jakožto dalšího důležitého člověka na české drum & bassové scéně, představit. Jak ale vidíš, děje se to až teď a my se FAKT stydíme. Kromě toho, že se totiž s Petrem pravidelně potkáváme na akcích a je to náš snad největší fanoušek, tak s ním Vašek (a přes léto i Domča) pracuje ve stejné firmě 🥲 Teď konečně přišel ten čas na vskutku grandiózní představení, kdy máme alespoň k dispozici krásný průřez tím, kdo Petr je, jak si užívá svou ne-už-tak-novou práci, jaké je jeho oblíbená hudba a na co se od něj můžeme těšit v rámci vlastní produkce. Takže zapínáme pásy a jdeme na to 💥
Začneme pěkně od začátku — představením. Pokud Petra neznáš, tak věz, že od podzimu 2023 je hlavní booking manager promotérské firmy Beatworx. Tam má na starosti sestavování a realizaci line upů na akce jako je Let It Roll, Imagination, Frontline, a taky na akce ve Stormu. Drum & bassové scéně je zároveň známý jako DJ a producent Dreamworkers, té housové zase jako DJ a producent Dozikur. Miluje hudbu jako celek, pravidelně chodí na živé koncerty, festivaly a klubové párties, a i po našem listopadovém rozhovoru míří na koncert vážné hudby. Nebaví ho, když se jde ven bavit, a lidi se nebaví. Proto sahá po vodce, kterou je ve svém blízkém okolí vyhlášený 😁 Protože kdo aspoň jednou nezažil Petrovo panákování, jako by nebyl.
K hudbě se Petr dostal už v dětství. Má totiž dva starší sourozence, kteří byli ve společném pokojíčku králi hudby. To, že nemohl na kazeťáku pouštět svou kazetu Šmoulů, zapříčinilo, že se už v útlém věku dostal k hudbě jako je Wu-Tang Clan nebo Rage Against The Machine, no a později Goldie a Grooverider. Aniž by tehdy věděl, že to je drum & bass a jungle, líbilo se mu to tak moc, že si to pár let později pirátil na torrentech a pálil na CD, který si tehdy s kamarády “půjčovali, a tím začala jeho cesta k drum & bassu. Jak ale začal produkovat vlastní hudbu? Tak tenhle příběh se datuje ještě do dob, kdy drum & bass neznal. Když mu bylo 15, rapoval. S kámoši ze Sušice, odkud pochází, měl vlastní crew S.R.S [sušický rap stars]. Jenže jak už to tak na začátku tohoto milénia bylo, zásoby instrumentálů, do kterých by mohli rapovat, byly omezené. Internet teprve začínal a první sample banky se objevily až o několik let později. No a tak si Petr řekl, že začne produkovat hudbu. A když už ji i produkuje, tak by ji na jejich shows mohl i hrát. Koupil si tak s kámošem na půl první gramce and the rest is history.
Začínal tedy jako MC a DJ Zeal. Následoval jeho nickname Dreamworkers. A z toho se zrodil Dozikur. Příběh jeho drum & bassové přezdívky je poměrně vtipný. Před jedním mejdanem si totiž s kamarády a dalšími vystupujícími řekli, že natočí na akci video pozvánku. Během natáčení se k nim přichomítl místní bezdomovec, kterému řekli, ať pozvánku natočí za ně. Diktovali mu, co má říkat, a on to do videa opakoval. Když měl ale říct Petrův DJ name Dreamworks, zkomolil jeho nick na Dozikur. A od toho večera si v rámci svých ne-dnb hraní i studiových dobrodružství neřekl jinak.
Samozřejmě jsme se museli zeptat, k čemu má aktuálně Petr blíž. Je to jeho drum & bassová tvorba a nebo ta housová? Prý to má půl na půl. Dlouhé roky ale netvořil moc drum & bassu a tak mu tam inspirace přichází snadněji. “Když teď začínám dělat tracky, většinou mě napadá drum & bass. Ale nemám teď moc volného času na to tvořit.” Díky nové práci se mu teď navíc obecně naskytuje více příležitostí hraní na drum & bassových akcích, takže i proto ho to teď baví víc. A co si budeme, moct si zahrát vlastní tracky na akci musí být skvělý pocit.
V listopadu nám povídal o třítrackovém EPčku, které mělo vyjít na začátku roku 2024. Vyšlo? V květnu nám pak povídal o tracku pro španělský label, který měl tehdy z 20 % hotový. A na tom pracuje pořád, teda spíš nepracuje. “Denně poslouchám desítky nových skladeb a večer už pak nemám moc inspiraci ani chuť tvořit něco svého. Snad teď na podzim se povede zase něco dotáhnout až k releasu.” A my na to budeme nadšeně čekat.
in his Tracklist era ✨
Už od mala měl Petr v rámci hudby dost široký záběr. Brácha byl skejťák a poslouchal dost rockové hudby, ségra zase preferovala tu taneční. Vzpomíná, že jako malí pravidelně sledovali Eso, Medúzu a dokonce i Sosákovu pětku, což už je pořad pro pamětníky. Skoro. O pár let později, když už pravidelně navštěvoval hudební akce, za ním začala chodit spousta známých a ptala se ho na tipy na novou hudbu. No a jak už to tak bývá, vždycky, když se ho někdo nečekaně zeptal, měl v hlavně prázdno. Nemohl si na nic pořádného vzpomenout a tak vznikl dnes už všem známý projekt Tracklist.cz. Tam si nejdřív udělal databázi umělců, kteří ho baví, pak přidal jejich alba i singly. Později pak na tenhle web odkazoval svoje kamarády, kde už si sami mohli vyfiltrovat, co je baví a rovnou se o hudbě či umělci i něco málo dozvědět.
Tahle myšlenka se líbila i Pavlu Aelingovi (dříve DJ Stanjah) a tak na Tracklist začal psát o novinkách v elektronické hudbě i na kytarové scéně. To stejné pak platí i pro Rudyho a Petra Jeníčka (DJ Stuart). Právě díky tomu se Tracklist z malého blogu rozrostl na plnohodnotý web, kterému se založily sociální sítě, DJs booking, začal se natáčet podcast nebo třeba i pozvánky na eventy. Jak ale Petr se smutkem přiznává, na tohle už vůbec nemá čas. Když jsme si povídali v listopadu, byl Petr poměrně čerstvě na pozici booking managera pro Beatworx. Konkrétně jeden celý měsíc. A tím začala jeho nová etapa.
a hot new bombshell enters the vila 💖
Když jsme se ho na práci ptali tehdy, říkal, že je za ni vděčný.
“Je to skvělý a hrozný zároveň. Je to strašně zábavná práce, hrozně mě to baví a naplňuje, ale zároveň hrozně náročná práce, která mě vysává a občas deptá. Je to jak na horský dráze – jsou dny kdy se daří něco domluvit a vymyslet, člověk zažívá euforický stavy, a pak jsou dny, kdy se něco pokazí nebo něco nevychází a člověk je skoro až na dně.”
Zároveň čekal, že je tohle prostředí ostřejší a vypráví nám, jak se s ním ze začátku pár agentů vůbec nebavilo, protože na ně byl moc tvrdý. Petrova práce vyžaduje, aby domlouval podmínky pro jednotlivé umělce a jejich finanční ohodnocení. Jak říká sám, je to dost úřednická práce postavená z velké části na psaní e-mailů, ale je to dost individuální. Záleží na tom, komu zrovna píše, v jaké fázi je řešení umělce, o jakého umělce a o jakou akci se jedná. Většinu času řeší a vymýšlí nové varianty — umělcům se totiž často nelíbí den a čas kdy mají hrát, nebo třeba i stage, na které mají vystupovat. Někdy je v práci od 9:00 do 17:00. Někdy odchází dřív, zato si pak počítač otevře večer, protože zrovna konkrétní agent reaguje a je efektivnější odpovědět hned a dostat za pár minut navazující reakci, než čekat další den.
Všechno je to ale o dlouhodobém budování vztahů, jinak člověk nedosáhne toho, čeho chce. Taky se musí naučit vlastní jazyk každého z agentů, protože každý má jiný přístup a jiný styl komunikace. Vnímá ale pozitivně, že se na tuhle pozici dostal až v tomto věku, kdy už umělce vnímá jako lidi a ne celosvětové hvězdy. Jinak by se z té práce zbláznil. A jak to všechno vidí s ročním odstupem? Po tom, co absolvovat svůj první pracovní Let It Roll, který je vždy zkouška pro každého člena užšího festivalového týmu?
“Víceméně náročnost tý práce je pořád stejná, pokaždý se začíná znova od čistého stolu. Sice už máme spolu vybudovaný vztah a nasbíral jsem nějaké zkušenosti, ale všechno to jsou profíci, takže se pokaždé snaží vyjednat nejlepší podmínky a zároveň se snaží najít cestu, jak nabídku od posledně vylepšit.”
Co se týká Let It Rollu, Petr přiznává, že byl náročný. Přes den se svým týmem řešili, aby všichni vystupující dorazili na svoje sety včas, což se “nějakým zázrakem” povedlo a došlo jen ke dvěma časovým posunům a jedné změně v programu kvůli zrušenému letu. No a když už měl konečně jistotu, že jsou všichni na místě nebo na cestě, a nic neohrozí jejich vystoupení, snažil se jít do areálu a poslechnout si to, co zabookoval. “To byla asi nejlepší odměna za ty měsíce práce, vidět a hlavně slyšet, že to všechno mělo smysl 🙂”
Už loni před Let It Rollem jsme se ale Petra ptali, co dělá, když si potřebuje vyčistit hlavu. Tehdy se zrovna vrátil z Azor a tak doporučoval primárně ty. Byl tam sám, cestoval, chodil přírodou, plnil Instagram storíčkama a sbíral lajky. 😆“Normálně jsem si říkal, že jsem starej, unavenej, že už se nikdy nebudu cítit dobře. Už mi není 25. Už mi není ani 30. Myslel jsem si, že už k životu patří, že člověka všechno bolí.” Na dovolené si ale skvěle odpočinul a získal nový náboj i energii k tomu dělat svou práci zase s láskou.
Naše skoro dvouhodinové povídání pomalu končí a my se na odlehčení atmosféry ptáme, jakým zvířetem by Petr chtěl být. “Tos to teda moc neodlehčila”, směje se. A pak odpovídá, že kůň. Museli jsme se taky samozřejmě zeptat, kterého umělce si na Let It Rollu nenechá ujít. Tvrdil, že Alixe Pereze, kterého zpětně vyhodnotil jako super set, ale užil si z něj z něj jen první polovinu. Slyšel ale, že i ve druhé polovině neztratil na dechu. Ze všeho nejvíc si ale užil set Upfockerz, kteří letos svým setem festival uzavřeli. “Atmosféra byla skvělá, kluci byli perfektně připravený a zandali jak páni!”
