Vzhledem k tomu, že máme web a tím pádem i prostor jít víc do hloubky, rozhodli jsme se, že naše tradiční instagramové minirozhovory „Pět na jednoho“ obohatíme o rozšířené profily DJs a producentů, se kterými si povídáme. Rok 2023 tedy startujeme s novým formátem.
Naší první „obětí“ je Ivča, dnb komunitě známá především jako DJka Snookey. Je členkou Let It Roll bookingu, holčičí crew BasSistaz a roky se objevovala na předních příčkách místních anket popularity v kategorii DJek. Letos také slaví svůj desátý rok jakožto Booking Assistant/Artist Liaison největšího drum & bassového festivalu Let It Roll. Dlouhodobě žije s legendárním českým DJem a zakladatelem Let It Rollu, Sukim, se kterým má dvě děti, Jasmínku a Olivera.
Se začátkem roku jsme na úvod rychle probrali věci, co nás letos čekají, hlavně jsme ale společně prošli Ivčiny hudební začátky. Sama s úsměvem říká, že její dětskou láskou byli Lunetic. Navštívila dokonce jejich koncert v Havlíčkově Brodě, a to s kamarádkou, maminkou a dědou, který tam zachraňoval omdlévající fanynky. Pokračuje tím, že víc hudbu vnímá a poslouchá zhruba od 14 let, kdy začínala jako nejoblíbenější typ hudebního fanouška – ten, který poslouchá všechno. Rock, disco, metal, Landa, Kabáti aneb klasický život na vesnici na přelomu tisíciletí. „Tam všichni poslouchali všechno a vlastně se poměřovalo to, kdo má ve Winampu víc písniček“, dodává.
K drum & bassu se pak dostala o pár let později, když si její tehdejší přítel DJ Frit.oil pořídil na domácí hraní gramofony Numark. Naše povídání na chvilku přerušuje Oliver, mladší z Ivčiných dětí, který se dožaduje večeře. Pokračujeme pak s jejími dnb začátky. „2007, nějaký prázdniny, hrozně se mi líbilo, jak Míra hraje a tak jsem si objednala první desky, mezi nima byl Baron – Endless Summer, a takhle já jsem začala“, říká Ivča. Bavíme se i o tom, že se jako dítě několikrát stěhovala, z rodné Plzně do Kožlí u Ledče nad Sázavou a nakonec do Golčova Jeníkova na Vysočině. Odtud pak její kroky zamířily na přelomu let 2008 a 2009 do centra dění, do Prahy. Svá první hraní si však ještě odbyla jako členka středočeského sound systemu Rambajs, konkrétně v malém městečku Třemošnice. A protože její doménou byl „pomalý“ drum & bass, což se na freetekno akce nehodí, tak pro ní Rambajs vymyslel kutnohorský event „Ladies Rules“ v klubu Planet Music. Další rezidenturu už pak odstartovala v Praze, v holešovickém Cross Clubu měla totiž několik let (cca 2012 až 2018) na starost společně s CYBim mejdan „Čtvrteční bejs“.
© Archiv Snookey
Společně pak vzpomínáme na naše první Let It Rolly, zimní halovky i open air, a snažíme se rozluštit, kdy to teda bylo. Ivča to pak celé rekapituluje hezky chronologicky. „Klasika, začínala jsem na mainstreamu, přesně jako Chase & Status, Sub Focus, Dynamite MC, takovýhle jako zpívánkový věci hodně“, dodává. Vypráví o přelomovém létě roku 2010, které strávila pracovně ve Velké Británii, kde navštívila také legendární klub fabric a poprvé naživo viděla své tehdejší oblíbence Chase & Status. V souvislosti proslulým londýnským klubem vzpomíná: „Mám z toho skvělou příhodu. Já jsem byla asi dvakrát za život ve fabricu a pokaždý mi tam poblili nohy, protože prostě ve fabricu je taková ta kuřárna venkovní a tam se všichni chodí vydejchat, no a já jsem se tam nějak vždycky přikonejšila k někomu, kdo tam zvracel…takže už jsem po tom, co mě pozvraceli podruhý, ve fabricu nebyla“, směje se. Doplňuje taky, že od zmíněné návštěvy fabricu milovala Chase & Status, a to až do doby, co se s nimi poprvé setkala osobně a pracovně na festivalu Let It Roll. Jak se říká ve světě: „Never meet your heroes.“
Navazujeme povídáním o Let It Rollu jako takovém, ten totiž tvoří významnou kapitolu jejího osobního i pracovního života. „Já jsem v Let It Rollu od roku 2013, to znamená, že to teďka bude 10 let“, říká a zmiňuje 2 stěžejní milníky v celém procesu. Osudovým se jí stalo hraní v Jihlavě v letech 2010 a 2011 pro Ultima Crew, kde se seznámila s karlovarskými legendami – Akirou a Bifidusem Aktivem. Právě Kryštof (Bifidus Aktif) je dlouhá léta zodpovědný za booking umělců a péči o ně v rámci největšího drum & bassového festivalu. Druhým milníkem bylo její seznámení se zakladatelem festivalu, Sukim, který se později stal jejím životním partnerem. „Se kterým jsem furt full in love”, dodává. Následně Kryštofovi nabídla pomocnou ruku, protože vnímala, že je na spoustu věcí na eventech sám. „Byl s tím trošku jako problém, protože toho času jsem vlastně chodila se Sukim…a Suki s tím měl trošku trabl, aby to nevypadlo jako že jsem tlačenka, přes něj, a takhle“, vzpomíná s úsměvem. V momentě, kdy načíná další myšlenku, Ivče zvoní telefon: „počkej, mně volá Suki.“ My o vlku… Ivča po krátkém telefonátu navazuje, že po několika měsících výpomoci v rámci starosti o backstage na eventech dostala nabídku přidat se k týmu naplno a přešla tak z eventové agentury M-Ocean k Let It Rollu a posléze i do Storm Clubu.
V průběhu času se její zodpovědnosti rozrostly a dnes řeší veškerý backend související s umělci. Po úspěšném uzavření smlouvy si Ivča umělce přebírá, domlouvá s nimi například marketingovou spolupráci, řeší ridery, finanční záležitosti nebo organizuje tým lidí, který se o umělce stará přímo na akci…prostě všechno nezbytné k tomu, aby se umělci cítili dobře jak před akcí, tak během ní. „To je moje práce, kterou mám furt stejně ráda, což je malej zázrak…ale já jí mám ráda právě proto, že miluju drum & bass“, říká. Dodává, že Let It Roll je pro ní pořád stejný – pan festival, který je dělaný pro lidi. „Vždycky, když mi někdo řekne, že ty lístky jsou drahý a my jsme milionáři, tak si klepu na čelo. Protože jak i vidíš do toho pozadí a vidíš, co všechno jako stojí, kolik stojí ty DJové, kolik prostě se dá za ten lineup… Někdy bych chtěla říct těm lidem „hele, tak si pojď ke mně sednout a pojď se podívat, kolik to všechno stojí, a pak mi řekni, jestli to děláme srdcem nebo jestli to děláme pro peníze“…ale dělám tu práci proto, protože já miluju Let It Roll, miluju všechny akce, který děláme.“ Mluví o tom, že tohle je její vysněná práce a nedokáže si v tuhle chvíli představit, že by dělala něco jiného, nebo že by tuhle agendu měl někdo převzít za ní, protože by ji z toho krvácelo srdce. Jedním dechem ale přiznává, že občas ji samozřejmě i tahle práce štve a vyčerpává, nicméně se shodujeme na tom, že tohle je naprosto přirozená věc i v situaci, kdy miluješ to, co děláš, a miluješ brand, pro který pracuješ. „Když miluješ osobu tobě blízkou, svoje děti, tak tě někdy taky štvou, tak to prostě musí bejt, aby tě štvali, abys je mohl ještě víc milovat“, doplňuje se smíchem.
Děti a mateřství/rodičovství je naše další téma. Přiznám se, že mi přijde, jako by se mu nikdo moc nevěnoval, respektive se mu dost často lidi na scéně vyhýbají. Přitom je to tak důležitá (sou)část našich životů a nevyhnutelně se dotýká jak naší práce, tak i volnočasových aktivit jako třeba DJing. Ivča přiznává, že výchova 2 dětí znamená nemít tolik času a prostoru, kolik by ke své práci (a i DJingu) potřebovala, takže se o ni bude muset začít dělit. „Což mi bude asi chvilku trvat a bude mi to asi dělat trošku problém, protože jsem přesně typ člověka, co hrozně nerad deleguje, protože mám pocit, že si to všechno udělám nejlíp sama“, dodává. Jinak ale Ivča říká, že pro ni přišlo mateřství v ten pravý čas. Pokračuje tím, že v letech 2013-2017 jezdila hrát v podstatě každý víkend a ke konci už to na ní bylo trochu moc. Cítila se vyčerpaná a změnil se taky její pohled na akce, kdy dle svých slov o dost víc začala vnímat tu odvrácenou stránku nočního života – alkohol a drogy. „Hrozně mi začlo vadit jezdit někam, kde hraju pro lidi, který jsou úplně mimo…a nebyli všichni, ale prostě ty první řady, který vidíš, tak většinou prostě jsou to ty, který jsou nejvíc, co si budem povídat…“, zmiňuje. Potom, co otěhotněla, začala její DJská pauza a podle jejích slov trvá vlastně doteď. Jasmínku s sebou kvůli hraní nechtěla vozit daleko nebo ji opouštět, pak přišel covid a pak Oliver. „Takže já jsem zcela upřímně do toho vlastně ještě úplně nenaskočila, a ani nevím, jestli jako naskočit úplně potřebuju, protože za ty roky se to publikum, bohužel jako pro mě nezměnilo, a trošku cejtím i jako v ostatních DJích, že to začínaj’ víc vnímat“, doplňuje.
Chvíli ještě řešíme situaci na scéně a Ivča zmiňuje, že dneska všichni na akcích chtějí pořád to neuro. „Anebo teďka nově jungle, protože prostě jungle začal bejt jako in…ale já to některým DJům moc nevěřím“, rozpovídá se k jednomu z aktuálních trendů. „Vlastně já jako nechci hrát to, co chtěj všichni ostatní poslouchat, já mainstream nehraju“, doplňuje. Radost ji ale dělá to, že je ve své komfortní zóně, kdy si mejdany může víc vybírat, protože ji to dává možnost hrát přesně to, co ji baví. „Když si dám těch pár hraní během roku, tak si je hrozně užiju. Furt jsem nervózní, furt se mi klepou ruce, furt první tři mixy prostě totálně dodrmolím, úplně mi to nejde, doháním to…furt prostě mám střevní potíže předtím, to se normálně za ty roky nezměnilo“, dodává se smíchem.
Následně se naše povídání stačí k veselým historkám z práce v backstage. Ivča vzpomíná na Let It Roll 2018 a tehdejší rekordní sucha a vedra. „Já prostě jsem ten rok byla ňáká strašně naštvaná, že jsem si dovolila těm největším hvězdám po Let It Rollu napsat feedback, že mě prostě naštvali…že jsem napsala prostě Wilkinsonovi, že jsem naštvaná z toho, že se nechovali slušně, řekla jsem to samý Andymu (C) a ještě nevím komu“, směje se. „A to byla chvíle, kdy se do toho zapojil Wilkinsonův management, přesně nám začali vyčítat, že tam nebyly při jeho vystoupení pyra a další a další věci, kdy potom jsem jako už i se sklopenýma ušima šla za Sukim a řekla jsem „hele, já jsem asi udělala průšvih, já jsem prostě řekla Wilkinsonovi jako pravdu a já se bojím, že už k nám nebude jezdit hrát“ a Suki řekl: „no, tak nebude, no“, a úplně mě tím jako vychilloval a uklidnil, že to nebylo zas tak hrozný, že jsem se jako ozvala“. Dodává ale, že se od té doby díky tomu paradoxně vztahy Let It Rollu s Wilkinsonem a jeho managementem výrazně zlepšily. Svou zmínku si vyslouží i legendární Noisia, specificky request z jednoho ročníku festivalu, kdy si o půl čtvrté ráno řekli o sehnání 15 kebabů…aby je posléze rozdali lidem. Rozpovídá se taky o tom, že většinou nemá moc času a prostoru se s umělci na akcích vidět a vybudovat si tak s nimi hlubší vztah, ale zmiňuje pár jmen, která vždy ráda vidí. Jako první ji přichází na mysl MC Fava, pak vzpomíná na setkání z Let It Roll Winter 2020, kde na ni milý dojem udělali Dilemma a Monrroe. Mluví také o hezkých vztazích, které k Let It Roll eventům má A.M.C.
Plynule se vracíme zpět k muzice. Když se jí ptám na hudbu, která ji baví, mluví o tom, že posledních 10 let poslouchá i různou další elektroniku, chillout, ambient, zároveň však přiznává: „Furt mám nejradši drum & bass, ale už ho tolik neposlouchám a spíš poslouchám všechno ostatní.“ Ptám se na její poslední drum & bassové album, které slyšela – k mému překvapení téměř okamžitě odpovídá a zmiňuje jen pár dní starou kompilačku Critical Music: RemiXXed. Zjišťuju od Ivči, jestli ještě vůbec funguje jako hudební fanoušek, jestli jezdí na festivaly nebo chodí do klubů. Přiznává, že na to nemá moc čas a poslední její drum & bassový event, kam šla jako návštěvník, je vystoupení Alixe Pereze v Crossu v roce 2017. „Jako nedovedu si představit bejt někde celou noc, já už spíš potom když už jsem někde celou noc, tak jsem zalezlá v backstage“, směje se. Dodává však, že si jako fanoušek užívá ne-drum & bassové koncerty a obratem vyjmenovává vystoupení svých oblíbených umělců z posledních let, která navštívila – Bonobo, Disclosure, The XX, Woodkid nebo třeba prosincová show Moderat. Co se jejích zatím nesplněných fanouškovských snů týče, ráda by zašla na techno do Komiksu nebo do Ankali, a přála by si, aby někdo do ČR přivezl Fred Again.. Doma si ale pořád pouští videosety svých oblíbených umělců a speciální streamy jako třeba ledovcový set Camo & Krooked s Mefjusem.
Na závěr se Ivči ptám, jestli má čas ještě na cokoliv jiného než rodinu, práci a hudbu. Nepřekvapivě se dozvídám, že aktuálně věnuje 60 % svého času rodině a 40 % práci, takže nic dalšího momentálně nezvládá. Ráda by se ale do budoucna věnovala víc jen sama sobě. „Ale uvidíme, třeba až děti začnou chodit víc do školy a školky, tak třeba se to změní. Doufám, že se to změní, protože teďka cejtím, že jsem hodně unavená“, říká. Naše zhruba hodinové povídání tak pomalu končí. „Co bych chtěla dodat? Že bych byla hrozně ráda, aby ty lidi začli tu hudbu vnímat trošku víc, aby to nebrali jen jako nějakej doplněk toho že se jdou někam vyjet a vylejt, ale aby začli víc poslouchat, no. Protože by to bylo hrozně fajn, aby se vrátili ty lidi, co jdou hlavně za tím drum & bassem a ne za tím mejdanem jako takovým.“
