Na přelomu října a listopadu se holešovické výstaviště stalo centrem druhého ročníku hudební konference Prague Music Week. Tato akce je zaměřená na všechny profesionály i hudební fanoušky, kteří chtějí proniknout do aktuální hudební scény – a to nejen té domácí, ale i zahraniční. No a protože do této skupiny sami patříme, strávili jsme první dva listopadové dny účastí na těch nejzajímavějších panelech, vzděláváním i sbíráním inspirací od řečníků. A teď vám přinášíme výběr toho nejlepšího, co konference nabídla. Posaďte se pohodlně – jdeme na to!
ze scény do obchodu: umění a řemeslo hudebního merchandisingu
Prvním panelem, který jsme navštívili, bylo povídání o hudebním merchandisingu. Ačkoliv má Domča s tvorbou merche zkušenosti (připravovala ho dvě sezóny pro Let It Roll a teď ho samozřejmě dělá i pro nás), hudební a módní trendy se rychle mění, takže je neustále kam se posouvat. A co že jsme se to teda dozvěděli?
Jedním z hlavních trendů, který využívá stále více umělců, je koncept limitovaných „dropů“. Umělci si často připraví vlastní landing page, kde zveřejní vizuály připravovaného merche, třeba v podobě mockupů nebo testovacích fotek, spustí na pár dní předobjednávky, a teprve poté se merchandise nechává vyrobit. Díky tomuto přístupu se minimalizuje riziko přebytků, což je nejen ekonomičtější, ale i udržitelnější způsob výroby.
Dalším důležitým postřehem, který asi není překvapením, je nutnost znát danou subkulturu a ideálně být i její součástí. To usnadní tvorbu designů i výběr produktů, barev a designových prvků, které budou rezonovat s daným publikem. A ještě jedna základní poučka: merchandise se prodává lépe, když je napojený na nějakou konkrétní událost, například vydání nové hudby nebo vlastní event wink wink, než když značka vyrábí merch jen proto, že chce vydělat peníze.
hudební média: dinosauři před vymřením, nebo dravé štiky v rybníce
Řekněme si to na rovinu – otázka, zda náš web někdo skutečně čte, je téma, ke kterému se vracíme poměrně často. Proto jsme věděli, že panel o budoucnosti hudebních médií nemůžeme vynechat. Jaká zjištění jsme si z něj odnesli?
Třeba to, že v posledních dvaceti letech prošel mediální hudební průmysl zásadní digitalizací. Hudba, stejně jako většina mediálních obsahů, se přesunula online. Jednou z mála výjimek je rádio, které si i nadále udržuje svou specifickou pozici. Pandemie tento posun k digitálnímu světu ještě urychlila a přiměla média i hudební sféru přizpůsobit se rychlejším tempem. Typickým příkladem je Óčko: i když má dnes čtyři samostatné kanály, věnuje stále více pozornosti svým sociálním sítím. Zatímco dříve sociální sítě Óčku jen doplňovaly televizní vysílání, dnes hrají naopak prim – televize se stává doplňkem.
Pro umělce i hudební média je dnes nezbytné být na sociálních sítích. Současná generace posluchačů totiž nejen mění způsob, jakým informace konzumuje, ale i jejich formát. Recenze a články už nejsou jen snahou o objektivní hodnocení, spíše fungují jako osobní doporučení a kurátorské výběry. Lidé dnes víc hledají názory ostatních lidí, než by četli tradiční kritiky. Dalším zajímavým faktem je, že mladší generace do 25 let téměř nečte klasická média – například mezi čtenáři časopisu Headliner tvoří mladší 25 let jen asi 7 %.
Headliner jako hudební magazín spoléhá hlavně na příjmy z inzerce, doplněné malým grantem od Ministerstva kultury. V souvislosti s poklesem čtenářů mladší generace je patrné i oslabení zájmu o tradiční poslech hudby. Mladí lidé vnímají hudbu spíše jako kulisu ve videohrách či na sociálních sítích.
Na fenoménu tzv. tiktokizace je vidět, jak se mění způsob vnímání hudby – zatímco dříve lidé znali několik písní z celého alba, dnes znají často jen krátký úsek nebo několik vteřin z celého tracku. V tomto novém prostředí se výrazně mění také mediální komunikace – titulní fotografie, titulek a perex se stávají nejdůležitějšími prvky, které musí okamžitě upoutat pozornost.
crowdfunding aneb fanoušek jako investor hudebního projektu
Tohle byl asi nejlepší panel celé konference. Čekali jsme od něj teda vlastně něco jiného (třeba to, jak pořádně dělat HeroHero), ale dozvěděli jsme se několik skvělých věcí. Na panelu se sešli zakladatel HitHitu, konzultant a stratég crowdfundingových kampaní a dva lidé, kteří HitHit kampaň v hudebním prostoru úspěšně zorganizovali a dotáhli do konce. Diskuze to byla fakt zajímavá a my se tak dozvěděli, že pokud má člověk silnou fanouškovskou základnu, tak má velkou pravděpodobnost, že se mu podaří vybrat určený cíl své sbírky. A pokud během prvního týdne splníš přibližně 30% svého cíle, máš kampaň v podstatě v kapse.
Je to ale trošku složitější než jen spustit kampaň a pak mít ruce v kapsách. Je to neustálý boj a komunikace. Protože sice během prvního týdne splníš 30% cíle, ale taky vyčerpáš svou primární cílovou skupinu, která si je ochotná tvůj produkt koupit – pak už je jen opakovaně otravuješ a musíš oslovit lidi mimo svou cílovku.
Pokud přemýšlíš nad crowdfundingovou kampaní, která je spojená s hudbením prostředím, jednoznačně doporučujeme obrátit se na HitHit, který začal jako platforma pro začínající hudebníky. Navíc je pro fanoušky lepší, protože funguje na principu, kdy za každou donaci fanoušek dostane něco zpátky. To můžou být samolepky, vstupenky na akce nebo do backstage, podepsaná CDčka a nebo taky zážitky jako třeba pití piva s Xavierem Baumaxou u něj na zahradě.
A teď ještě posledních pár faktů:
* statisticky lidi přispívají nejvíce v posledním týdnu, a proto se musí dělat kvalitní remarketing
* všichni zúčastnění si kampaní musí zaneřádit sociální sítě a tlačit to, jinak to nebude fungovat
* lidi v tom chtějí být s tebou, ale pokud v tom nejedeš ty, tak to nebude fungovat
* crowdfunding můžeš dělat i když máš jen 500 followers – finanční cíl je sice nutné nastavit nižší, ale začínáš budovat silnou komunitu
hudební ceny ve 21. století: smysl, nebo nesmysl?
Na české scéně, ať už v té drum & bassové nebo obecné, je několik hudebních cen. V hudebních cenách ale hraje klíčovou roli odborná porota, protože bez ní nejsou ceny objektivní. Současné hudební ceny jako Anděl, Apollo, Vinyla nebo Žebřík vznikly především proto, že fanoušci nesouhlasili s výsledky Slavíka, kde o vítězích rozhoduje široká veřejnost. Tyto ceny měly nabídnout alternativní pohled, který by nebyl založen na popularitě, ale na odborném hodnocení lidí přímo ze scény – ať už hudebníků, novinářů, herců nebo dalších profesionálů.
Hudební ceny by tedy neměly být měřítkem popularity, ale poskytovat objektivní hodnocení kvality a přínosu v rámci hudební scény. V Česku však zatím neexistují odborné hudební ceny zaměřené na některé specifické žánry, jako je například drum & bass, což ukazuje prostor pro další rozvoj.
Pouhé vyhlášení vítězů nestačí. S nominovanými umělci je třeba pracovat celoročně – podporovat je, organizovat koncerty a jiné aktivity, které pomohou jejich tvorbu dostat více mezi lidi. Nabízí se také otázka, co vlastně hudební cena umělci přinese kromě sošky na poličce. Ocenění by mělo znamenat přínosy, jako je lepší příležitost pro vystupování nebo finanční ohodnocení.
Hudební ceny tak mohou mít hlubší smysl, pokud se stanou nástrojem pro trvalou podporu umělců a kvality na scéně, ne jen jednorázovým oceněním.
a to má být všechno?
No, ne tak docela. Obešli jsme ještě další spoustu panelů, ale některé, i přes svou tématickou zajímavost či zdatné řečníky, nenabízely pro nás tak relevantní postřehy nebo jsme je neslyšeli celé. I tak můžeme návštěvu Prague Music Week vřele doporučit, protože i pro fanoušky hudby nabízí spoustu zajímavých informací a hlavně příležitost potkat lidi z (nejen) tuzemského hudebního byznysu, včetně těch nejúspěšnějších z nich. Zároveň můžete vidět showcases produktů a služeb firem z hudebního prostředí, kdy vás může překvapit, jak šikovné a unikátní firmy na našem trhu fungují, že nám je závidí i v zahraničí. A kdybyste se náhodou naším doporučením rozhodli nechat zlákat, příležitost budete mít 5. až 7. listopadu 2025, pro bližší informace stačí sledovat webové stránky nebo se přidat na FB událost. To je od nás vše, čauky mňauky! 😺
