Pokud nás sledujete, nebo jste nebyli posledních několik týdnů zalezlí pod kořenem, jistě jste si všimli, že aktuální novinky ze scény plní zejména oznámení o konci některých hudebních klubů a dalších prostorů/akcí. Byť se důvody v individuálních případech mohou lišit, trend je zřejmý. Bohužel se ale nedá říct, že by šlo o něco úplně nečekaného. Země západní Evropy podobnou krizí klubových prostor prochází už od covidu. A protože se tam situace dodnes úplně nestabilizovala, těžko lze očekávat, že by ke zlepšení mělo dojít v následujících měsících či letech u nás. Proč vlastně kluby zavírají a co s tím můžeme dělat?
Jak už jsme zmínili, těch příčin je několik, a v jednotlivých případech se buď střídají, anebo se tak nějak souběžně potkávají. Jedním z nejběžnějších důvodů je fakt, že spousta provozovatelů si kluby pouze pronajímá, ale přímo je nevlastní. V takovém případě stačí, když si majitel rozmyslí podmínky nové smlouvy, které není provozovatel schopen/ochoten akceptovat, nebo rovnou vypoví nájem, což se dle dostupných informací stalo třeba v případě Project Baru. Nebo například dostane jinou, lukrativnější nabídku na využití stávajících prostor, a provozovatel s tím není schopen cokoliv dělat. To se kdysi stalo třeba v děčínském S-centru. Někdy o osudu konkrétního klubu nebo prostoru rozhoduje místní samospráva, a i v těchto případech je pro provozovatele obtížné se takovému rozhodnutí bránit. To byl zase případ MOODu. Jindy může zase za koncem provozu být únava a vyhoření po letech náročné práce v kulturním prostředí, což byl zčásti případ Storm Clubu. V neposlední řadě za koncem klubu může stát také složitá ekonomická situace posledních let. Ať už je ale za konkrétním případem jakýkoli důvod, faktem zůstává, že nám před očima poměrně rychlým tempem začínají mizet místa, která v uplynulých letech formovala kulturní vývoj scény samotné a také nejednoho z nás.
Proč to není úplně pozitivní trend asi není třeba vysvětlovat. Pro to, aby mohla scéna fungovat a růst, jsou kluby naprosto stěžejní a popravdě nenahraditelnou ingrediencí. Budují lokální komunity, na jejichž základech rostou jména i projekty, které mají potenciál se rozvíjet i za hranice měst, okresů nebo i států. Bez stabilního klubového prostředí není jak objevovat mladé talenty za mixem, začínající promotéři nemají kde pořádat své první akce a postupně se učit věcem, které můžou mít nějaký přesah. A nevznikají ani zmíněné komunity, protože se podobně nalazení lidé nemají kde pravidelně potkávat a navazovat vztahy. Tuhle roli klubů nikdy nemůžou suplovat velké akce, konající se v lepším případě dvakrát do roka, nemluvě o tom, že prostor pro nové tváře je na nich značně omezený. Dále tím samozřejmě trpí i dramaturgická rozmanitost, protože čím je množina akcí či klubů koncentrovanější, tím více je vyplněná aktuálními trendy a je v ní méně prostoru na experimenty. Aktuální situaci bychom tedy měli vnímat zejména jako wake up call a uvědomit si, že tady začíná jít do tuhého.
Jednou z nejjednodušších věcí, kterou může udělat každý z nás, je kluby podporovat a pravidelně do nich chodit. V posledních letech se výrazně změnilo chování spotřebitelů a spousta lidí si vybírá menší počet akcí, které navštíví, než dříve. Když už na nějakou vyrazí, většinou se jedná o nějakou větší halovku, případně velký festival. Tím samozřejmě kluby dlouhodobě trpí, protože s tím, jak klesá návštěvnost, neklesá pouze tržba ze vstupenek, ale také tržba na baru. Zároveň mladší generace, dle různých průzkumů i rozhovorů s provozními různých kulturních zařízení, nemá zdaleka takovou konzumaci, jako dřív bývalo běžné. Další proměnnou, která výrazně zahýbala s celou rovnicí, je extrémní nárůst požadavků na honoráře za vystoupení, zejména u zahraničních hvězd. Kluby se nezřídka kdy dostávají do začarovaného kruhu, kdy si na jednu stranu nemohou dovolit nepozvat aspoň jednou za čas nějaké velké zahraniční jméno, zároveň ale za tato zahraniční jména platí takové částky, že takové akce nejsou výdělečné. Pokud však pravidelně větší zahraniční jména nezvou, dále jim klesá návštěvnost a prestiž v očích návštěvníků, což vede k ještě horší ekonomické situaci.
Z tohoto kolotoče se těžko hledá cesta ven, zejména v případě, že se aktivně nepodílíme na snaze tuto situaci změnit. Celé situaci nepomáhá ani fakt, že na spoustě míst stále nefungují elementární zásady kolegiality a pořád se najdou kluby či promotéři schopní dělat druhým naschvály. S tím, jak kluby mizí, zároveň klesá i diverzita scény jako takové. Česká republika dlouhodobě patří mezi drum’n’bassové velmoci, nicméně lze s pravděpodobností hraničící s jistotou říct, že to nejlepší máme aktuálně za sebou. Už po covidu výrazně klesla rozmanitost v rámci žánrového vymezení a rozsahu jmen, které se každý rok na akcích v České republice objevují, a od té doby tento trend pouze zesiluje. A to navzdory faktu, že dnb eventů celkově výrazně přibylo. Jedná se o přímý odraz spotřebitelského chování návštěvníků akcí, kteří svým rozhodováním dávají najevo, o co mají skutečně zájem, a svou návštěvou vybraných akcí určují budoucí trajektorii, po které se většina promotéru logicky pouze veze. Není se čemu divit, když každý dobře myšlený experiment zůstává po zásluze potrestán, zatímco padesátá osmá návštěva jednoho jména za posledních pět let končí opět vyprodaným klubem. Je určitě fajn najít si to svoje, zároveň je škoda omezovat se jen úzce vymezeným seznamem jmen nebo subžánrů, které nám stojí víc než jen za pozornost.
Pokud si tedy přejeme, aby i budoucnost místních akcí byla stejně skvělá a nabitá, jako tomu bývalo v uplynulých letech, je potřeba začít u sebe. Zvykli jsme si, že tady každý víkend jsou akce se zahraničními headlinery, a myslíme si, že tomu tak bude i nadále, ale nemusí to tak být. Pokud chceme mít i v budoucnu z čeho vybírat a nechceme se dostat do stavu o pár desítek let zpět, kdy jsme na akci, která by nás zaujala, čekali klidně půl roku i déle, abychom na ni potom museli cestovat přes půl republiky, je načase začít k návštěvám klubů přistupovat tak, že každá další může být právě tou poslední. Nikdo z nás totiž neví, co se v daném prostoru chystá, a v jakém aktuálním stavu se nachází místní promotéři. Může se totiž stát, že budeme zamačkávat jenom další slzu v oku a vzpomínat na to, jak to v tomhle klubu bývalo boží. A nevíme jak vy, ale my bychom chtěli, aby si i další generace zažily tu neskutečnou pestrost lokálního klubového prostředí tak, jak jsme ji zažili my. Tak respekt všem, co to dneska ještě táhnou.
